Švédsko 2.
Do práce jdeme až na desátou, tak si můžeme pospat. Ráno nás vítá recepční, která nám pořád chce ukazovat všechno, tak si necháme vysvětlit, jak se dostat do campusu, kde jsou zastávky a taky si půjčuji kabel na net. Akorát si pletu vodu s čajem, jinak je snídaně v pohodě, dokonce ochutnávám marmeládu. Vypadá úplně jinak než české chemické blivajzy a dá se jíst - což obecně platí i o ostatních jídlech.
Po příchodu do práce zjišťujeme, že na nás už čekají, projekt jak kráva, legrace stranou. Do osmi večer se budeme školit, tak to půjde až do čtvrtka, kdy je spářka a big seprjáz. Co bude potom nikdo neví, nebo to aspoň tají. Školení, který normálně trvá pět dní máme zvládnout za dva dny, ale to by bylo moc informací, tak nám to řeknou rychleji. Dokonce nám kupují oběd, ale to asi nebude pravidlem - ke každému obědu si člověk může nabrat salátu kolik chce - a tak vymýšlíme, jak se dostat jen k salátu :-). A musím uznat, že jídlo je dobrý a je ho celkem dost. Akorát je všechno spíš na sladko. Taky nás představují zbytku teamu, je to asi 50 lidí, většinou jména zapomínáme ihned, teď si vybavím akorát Anitu :-) Druhý den pokračuje školení v celkem zběsilém tempu, nechci vidět, až začnem reálně makat. Ale jinak se nic zaznamenání hodného neděje.
Čekal jsem zimu a sníh, ale je tady celkem příjemně. Akorát nikde moc netopí, asi jsou otužilý. Karlskrone je město zapsané v UNESCO, sice nevím proč, ale jde zřejmě o nějaký (historický) přístav nebo co, minimálně tu je námořní muzeum. Taky tu je prý nejnebezpečnější ulice ve Švédsku. Město se rozkládá na mnoha ostrovech (35), poloostrovech, pobřeží je členité, hned v okolí jsou lesy. To mi připomíná, že z letadla jsme viděli spoustu jezer a i samotné letiště Arlanda je umístěno uprostřed lesů. Lidi jsou celkem přátelští a milí - recepční nám sama od sebe radí, že náš autobus jezdí kolem hotelu a že nemusíme chodit do centra. Ale Verčina představa, že se o nás někdo z místních postará byla hodně naivní - je otázka, jestli je vůbec někdo místní, ti, se kterýma jsme v kontaktu jsou ze všech koutů Švédska a Finska.
Ve čtvrtek končí školení a odpoledne je párty. Aby byla nějaká legrace, berou nás hotelové školy a dělí na čtyři skupiny. Jedni vaří předkrm, druzí hlavní jídlo, třetí zákusek (teď si uvědomuji, co mi na obědech chybí - polívka) a my se staráme o bar. Nejdřív mícháme longdrinky, pijeme je, škopky (asi pět a půl procenta) a pak připravujeme stůl. Potom obsluhujeme ostatní. Půlku sem radši prostál v koutě se škopkem, bo sem nevěděl, co mám dělat, zvlášť když se začali švédsky handrkovat s Finama. Po večeři dostáváme diplom, je ve švédštině, takže nevím čeho to diplom je (mimochodem to jídlo se dalo jíst a bylo to fakt dobrý. Pak táhneme do hospody, kde nám kupují piva, první byla jakási hořká břečka v půllitru Krušovice, (míra byla asi jako 0,6 na Chajdě), druhý si kupuju sám (za 56 švédskejch), třetí nám pak ještě nějakej Fin vnutil. Vo půl druhé končíme.
- Brusel 2009 - říjnová pracovní cesta
- Brusel 2011 - cestopis
- Firemní klientela na nádraží
- Karlskrona 2006
- Nad propastí soudruhu rektore, nad propastí...
- Norsko 2009, 10. díl - Tranzit přes Švédsko (Goteborg)
- Pendolino a tolerance
- Pendolino 2 aneb naleštěný prd
- Rozbitej jak Varšava
- Švédsko 1.
- Švédsko 3
- Švédsko 4
- Vlakem nebo pěšky?
- V Praze je blaze
- Železniční solidárnost