Dekameron - Pasolini
Dekameron je povídková kniha italského renesančního spisovatele Boccaccia napsaná v letech 1348-1353, která obsahuje sto povídek, většinou "lechtivějšího" charakteru. Devět z nich si zvolil rovněž italský režisér Pasolini jako předlohu k filmovému zpracování z roku 1970. Filmové povídky spolu nijak nesouvisí, rámcově je spojuje pouze doba a prostředí sicilské vesnice Naples, děj se odehrává ve středověku, čemuž nasvědčují i různě degenerovaní obyvatelé. Hodně mě zaujaly krásné interiéry a exteriéry, různě členité domy, křivolaké uličky, nejrůznější ruiny apod. Povídky přecházejí volně jedna ve druhou, většinou chvíli člověku trvá, než zjistí, že jde o začátek další povídky, místy jsem měl pocit vložené mikropovídky nebo oživlého obrazu. Situaci komplikuje i to, že poslední tři až čtyři povídky se mírně prolínají postavou malíře (sám režisér), který přijíždí s učedníky namalovat tři obrazy v kostele. Namaluje ale pouze dva z nich a volné místo komentuje slovy: "Proč tvořit umělecké dílo, když je krásnější o něm snít?" čímž film končí - což mi připadá jako velmi silný závěr celého filmu.
V první povídce sledujeme bohatého muže, který přijíždí do Naples, kde mu místní kráska nakuká, že je jeho nevlastní sestra a pozve jej na nocleh. Předtím nařízne podlahu záchodu, takže mladík v noci padne do sraček, a do domu ho již samozřejmě nikdo nepustí. Poté se setká se zloději, kteří chtějí v kostele okrást mrtvolu právě zesnulého kněze. Jejich pokrytectví mě fascinuje - křižují se před oltářem jen pár metrů od toho, co chtějí ukrást. Ve druhé povídce sledujeme mladíka, který předstírá, že je hluchoněmý, aby se dostal do ženského kláštera a mohl obcovat s jeptiškami. To se mu povede, když ale zjistí, že tolik jeptišek je na něj moc, promluví, sestry to prohlásí za zázrak a v klášteře si jej stejně nechají. Po pravdě řečeno tyto první dvě povídky se mi zamlouvaly z filmu nejvíce, ale i další byly zajímavé. Sledujeme v nich třeba nevěrnou ženu schovávající milence ve džbáně, dívku, která pod záminkou vedra spí na balkóně, aby za ní mohl její nápadník nebo za svatého prohlášeného zemřelého muže se špatnou pověstí. Dále sledujeme tři bratry, kteří zabíjejí milence své sestry nebo staré přátelé, chudého obchodníka a kněze, který tvrdí, že dokáže ženu změnit na kobylu a zpátky. Obchodník to chce vidět na své ženě, kněz souhlasí, ale při přidělávání ocasu nahé ženě obchodník promluví, protože se mu celá procedura moc nepozdává, jeho slova ale kouzlo ruší.
Jde o velmi svérázný film, jak dějově, tak zpracováním, a má onu drsnou, středověkou atmosféru. Nejde totiž o žádný idealizovaný středověk princezen, ale drsný věk obyčejných, až primitivních lidí. Celý film tak provází zejména sex a víra, vše je obhroublé, lidové, přízemní, na druhou stranu ale přirozené. Nečeká nás ani žádná démonizace sexu, vše je prostě pojato civilně, jako přirozená součást života.