Skenbart - En Film Om Tag
Co by se asi tak mohlo stát ve vlaku ze Stockholmu do Berlína? Tuto otázku si kladou tvůrci Švédského černobílého filmu z roku 2003.
Film samotný se odehrává těsně po druhé světové válce a sledujeme v něm literárního kritika Gunnara, který právě nedoporučil knihu Pipi dlouhá punčocha k tisku a vydal se do Berlína, budovat novou Evropu. Kromě něj je ve vlaku zraněný válečný hrdina, který každé setkání s Gunnarem odnáší dalším a dalším zraněním, ze začátku to bere ještě z humorem, ale ke konci před Gunnarem doslova prchá. Dále se Gunnar setkává se dvojicí stárnoucích homosexuálů, jeden z nich, sobecký a nepříjemný cynik, se odchází opít do jídelního vozu. Druhého z nich, Pompa, zase rozruší poznámkou z Wittgensteina a ten upadne v sebelítost, že jeho život byl jen iluze. A tak Gunnar pobíhá po vlaku, chce donést večeři Pompovi a při každém setkání ublíží raněnému, navíc se vyhýbá průvodčímu, se kterým si nějak nepadl do oka. Ale vidíme, že to Gunnar myslí dobře a že se snaží pomáhat.
Do Berlína cestuje také manželka jednoho doktora, který ji šel vyprovodit. Doktor ale vyprovázel i milenku, která má nesnadný úkol - podstrčit manželce prášky vyvolávající euforii a pak ji vystrčit z vlaku. Milenka těsně před odjezdem zpanikaří, doktor ji uklidňuje a nestihne vystoupit. Po seznámení se spolucestující, roztomilou starou dámu, vyhodí manželka své prášky - a není divu, že je smolař Gunnar donese zklíčenému Pompovi, který následně propadne euforii. Gunnar se vydává hledat doktora a jeho mise zkázy pokračuje (pod podezíravým dohledem průvodčího), dostane se i do vagónu válečných zajatců, kteří zvracejí, protože jim po letech strádání dal na nádraží nějaký pitomec (=Gunnar) čokoládu a pomeranče. Gunnar jim chce alespoň trochu pomoci, ale svoji nešikovností jim zláme nohy a chudák jeptiška, která se zajatci vydržela celou válku díky němu ztrácí víru a opije se. Gunnar pochopí, že mu nezbude než spáchat sebevraždu, chce se otrávit plynem, což se mu opět nedaří, navíc si opilá jeptiška chce ještě zapálit, unikající plyn vybuchne a ještě otevřenými dveřmi vypadne z vlaku chudák válečný hrdina.
Mezitím se doktor s milenkou po různých nezdarech při likvidaci manželky dostávají do finální fáze, pokusu o její vyhození z vlaku - to ale končí nečekaně tak, že obě ženy vyhodí doktora. Zbude z něj jen malíček, který omylem přistane v rukou Gunnara ve chvíli, když přichází průvodčí, který má jasno - stihl zabít dalšího. A tak v Berlíně policie odvádí Gunnara, doktorova manželka s milenkou odchází ruku v ruce a stará dáma, jako ruská důstojnice, glosuje - co by se tak mohlo stát během nudné cesty ze Stockholmu do Berlína. Zkrátka ve filmu nic není tím, čím se zdá, jak řekl Wittgenstein.
Jde prostě o skvělou černou komedii s velmi jemným humorem. Ze začátku sice film působí jako nahodilá snůška gagů, ale postupně se vše krásně propojí a zapadne do sebe, byť mnohdy celkem absurdním způsobem. Pouze nevíme, jestli obě ženy byly smluveny ještě před cestou, nebo se domluvili až během ní, ale z náznaků typuji, že předem. Provedení filmu je neotřelé, ale decentní, se skvělou atmosférou a se zaměřením na detaily, které postupně nabývají na důležitosti. Místy dojde na černý humor, místy na filosofické myšlenky, třeba doktor, židovského původu a křesťanský konvertita, si skrze hlubokou víru v boha dokáže krásně zdůvodnit vraždu manželky a tak trochu připomíná Spalovače mrtvol.
Opravdu dobrý film, který lze vřele doporučit a ocenit lze určitou otevřenost nebo odvahu, se kterou naprosto přirozeně tvůrci přivádí do děje homosexuálně orientované hrdiny.