Pražská pětka
Tento film je režijním celovečerním debutem Tomáše Vorla z roku 1988. Ve filmu se představuje pět netradičních pražských divadel krátkým vystoupením, spojujícím prvkem je průvodní slovo "sociologa" Milana Šteindlera. Jeho parodické uvádění je výborné, byť (záměrně) přehnané a přestože vždy vystihuje podstatu viděných filmů, tak je to tak nějak naruby.
Směr Karlštejn
(groteska Pantomimické skupiny Mimóza)
První povídka je pantomimická groteska, zachycující výlet pražské rodinky, v roli rodičů zaujme hlavně David Vávra, Eva Holubová již méně. Sice mi nepřipadá, že toho má film mnoho společného s klasickými groteskami, (možná zvukové efekty) přesto jsou některé (i zrychlené) sekvence, zvlášť v hospodě, zajímavé, bloudění v různých prostředích je dokonce vynikající. V grotesce se také objevuje trpaslík, který se v pozdějších dílech spřízněných tvůrců objevuje vícekrát, jeho symbolika je mi ale bytostně cizí.
Bersidejsi
(Výtvarné divadlo Kolotoč)
V tomto případě se jedná o vizuální fantazii, zachycující několik papírových siluet v různých prostředích. Jde spíše o abstraktní obrazové fantasie, zachycující světla, stíny a struktury, ale díky hudbě jsem celé dílo vnímal jako dlouhý klip k alternativní hudbě. Na té se totiž podílel mimo jiné známý alternativní hudebník Pavel Richter a skupina Krásné Nové stroje. Navíc mi dílo atmosférou připomnělo klipy od Mámy Bubo nebo vizuální fantasie provázející vystoupení anonymní kapely The Residents.
Oldův večírek
(Recitační skupina Vpřed)
Tato povídka zachycuje běžný den údržbáře Oldy v hotelu. Olda má projevit samostatné myšlení při shánění těsnění a krmení pro slepice. Velmi zajímavý jsou čtyři, zřejmě západní, obchodníci, a pět pokojských, připravující velký večírek. Jedna z nich se tak nějak platonicky snaží o Oldu, ale když ji on chce odvést, vysměje se mu, protože je stvoření hotelové. Protože tuto povídku předvádí recitační skupina, dočkáme se rytmického přednesu veršovaných textů, které jsou plné naivity a ironie. Pozadí tomuto přednesu tvoří hudba, takže celek má místy až rapový charakter a touto formální podobou dynamického přednesu se povídka podobá, a možná i předjímá, slavnější film Kouř.
Barvy
(Baletní jednotka Křeč)
Podobně jako u druhé povídky, jedná se o abstraktní vystoupení, tentokrát jde o balet, který je pojat pochodově. Základ tvoří pochodující, anticky stylizované postavy, scény jsou davové, řízné a mají atmosféru vojenských maršů (třetí říše). Prý se jedná o podobenství o ideologiích, čemuž by pochodové scény v rytmu marše odpovídali, vysvětluje to i další symboly, ale sám bych na takovouto interpretaci nepřišel.
Na brigádě
(melodram divadla Sklep)
Poslední povídka je asi nejslavnější, protože pochází z dílny kultovního divadla Sklep, které osobně moc nemusím. Jedná se o parodii na agitky padesátých let, které tvůrci okopírovali a zparodovali dokonale. Mládež z města pod vedením Milana Šteindlera jede pomáhat na ves zemědělcům, morálku mírně naruší stopující Tomáš Hanák jako drsný, ale nemluvný kovboj. Byť nemá jednoduchý život, pokrokový lid ho odmítá (viz. třeba cedule "Američanům nenaléváme"), tak si získá srdce učitelky, v podání tehdejší skutečné Hanákovy manželky. Oba mají spolu několik skvělých scén, ať už romantických, nebo ideologických. Po sklizni je hostina a tancovačka v hospodě, kde se strhne bitka o učitelku. Ráno se všichni probírají v ruinách hospody, udobří se, družba město-vesnice je obnovena a všichni se těší na další rok. Vrcholem filmu má být živý obraz, kopírující kresbu na tehdejší stokoruně, který je použit i na přebalu DVD, mě více zaujalo neustále vzájemné děkování obou předsedů. Ve výtvarné poetice si lze všimnout i drobných vtípků jak jsou Ladovské motivy, vodník nebo Švejk.
***
Pořadí jednotlivých povídek je zvoleno celkem dobře, osobně mě zaujaly obě abstraktní povídky, protože je to něco, co člověk nevidí tak často. Úvodní Karlštejn mi připadá "nejdivnější", díky čemuž je člověk následně připraven na cokoliv, třetí a pátá (sklepácká) povídka má blízko ke kultovnímu Kouři, tudíž je bude spousta diváků až nekriticky vychvalovat. Jednotlivá divadla byla personálně propojená a tak nějak přemýšlím, zda skutečně existovala, nebo zda nejde o jednu velkou sklepáckou mystifikaci.
Zajímavá je i hudba, Richtera jsem již zmínil, hudbu u Karlštejna od Karla Bubuljaka (Máma Bubo) jsem nějak moc nevnímal, ale provedení DVD má vizuálně blízko ke klipům kapely Máma Bubo, resp. vychází z provedení druhé povídky, tedy z poetiky výtvarného divadla Kolotoč.
Celý film je značně nesourodý a je těžké hledat v něm jednotící motiv, ale obě abstraktní vystoupení ho posouvají někam jinam, do pozice "komponovaného" pásma, v němž grotesku následuje balet, recitace a humorná scénka. Jde o dílo značně originální a odvážné, ale také zajímavé a alternativní.