Intimní osvětlení
Tento černobílý film navazuje na poetiku raných Formanových filmů bez děje i herců a zachycuje jedno odpoledne dvou kamarádů, muzikantů. Jeden z nich, Bambas, je ředitelem hudební školy na malé vesnici, druhý, Peťan, je sólista, který přijíždí z města na slavnost. Peťan se svojí přítelkyní Štěpou přijíždí o den dříve, aby si s kamarádem ze studií v klidu popovídal.
Poznáváme Bambase, jeho sedm let rozestavěný dům, kde žije s manželkou, dětmi i rodiči, dědu představuje p.Vostrčil. Během dne se řeší běžné denní problémy a několik momentů diváka hodně rozesměje. Muzikanti vyrážejí na pohřeb, kde hrají a po návratu a večeři si pro radost hrají ve smyčcovém kvartetu. Večer se oba přátelé opijí z domácí pálenky a chtějí utéct pryč, hrát skutečnou hudbu a žít. Tím vrcholí konfrontace jejich života po deseti letech a porovnání s mladickými představami - rozestavěný barák, manželka, děti, auto, to vše je fajn, ale to nejsou žádné ideály.
Ve filmu zazní hluboké životní pravdy i "pravdy", postřehy apod. Dojde na velmi zajímavé scény jako útok slepic na auto v garáži na začátku filmu nebo závěrečné čekání, až vaječňák steče. Zaujme i peskování se stárnoucích muzikantů nebo setkání Štěpy s mentálně zaostalým Jaroušem, který ji bez obalu řekne, že se mu líbí, což kontrastuje s Peťanem, který chce večer raději pokecat s Bambasem.
"Intimní osvětlení" tak zachycuje denní banalitu i nechtěně kouzelné momenty v bezdějovém a bezhereckém filmu, tento přístup je trochu narušen (míněno pozitivně) závěrečným snovým útěkem. Až moc dlouhé hudební scény jsou krásné, škoda jen, že jsem natolik hudební barbar, že nevím, co hráli. Film jako celek je velmi zajímavý, ale jen pro toho, kdo má rád tu formanovskou poetiku trapasů a denní nudy, stejné scény totiž prožíváme dnes a denně doma nebo v práci a zajímavé nám nepřijdou. A tak nechápu, proč sklízel film v cizině salvy smíchu.
Film trvá pouze 70 minut a stopáž na DVD doplňuje 30 minut bonusových rozhovorů.