Vyhnání z ráje
Tento film režisérky Chytilové je na ČSFD řazen mezi nejhorší filmy vůbec, mně se ale docela líbil.
Na pláži filozofuje lékař (Bolek Polívka) o životě, když je zavolán mezi nudisty k naléhavému případu. Během jeho řešení se ukáže, že lékař je ve skutečnosti režisérem letního filmu o nudistech, kompars čítá přes sto lidí. A postupně se ukazuje, že jde spíše o dva filmy, letní "dokumentární" a experimentální, v němž lidstvo vystupuje symbolicky z moře, ústřední milenecká dvojice páchá prvotní hřích a lidé se zase vrací do moře. Tyto roviny se vzájemně prolínají a komplikují, objevuje se i několik režisérových snů.
Ve filmu se objeví i další postavy jako režisérova manželka (Chantal Poullain) zachraňující rozpadající se manželství, sponzor filmu Rus Igor (Milan Steindler), jeho dcera představující hlavní ženskou postavu, režisérův asistent hledající ve všem hlubokou filosofii a různé symboly a další postavy a postavičky. Všichni vzájemně ovlivňují vznikající experimentalní film, každý po svém a ten se doslova mění před očima a pomalu přestává být jasné, co je film, co film o filmu a co jen sen. Navíc prožívají jednotlivé postavy banální plážové příhody i letní lásky, a protože jsme svědky filmování, sledujeme i těžkosti natáčení jako opakované scény nebo problémy, kdy ne vše je tak, jak by mělo být - déšť místo slunce, příliš studená voda atd. Režisér se snaží filmovými prostředky zkoumat dav nudistů, tím že je sám oblečený si od něj ale udržuje odstup bránící plnému pochopení, což mu nebrání ve flirtování s hezkýma holkama. A protože se snaží zachytit spontánní reakce, dostává dav nudistů do různých situací, jako je šmírák na vodním skútru nebo žralok - jak ze špatného vtipu. A to vše působivě podbarvuje Mahlerova hudba.
Film přináší na jednu stranu letní uvolněnost, slunce a nudistickou pláž, kde nemá nahota nijak erotický podtext, byť by si to Igor z komerčních důvodů přál. Na druhou stranu obsahuje existenciální vyznění, nenásilně se snaží sdělit něco víc a vylíčit složitost života. Velkým plusem jsou herci, kdy několik postaviček představují herci z Bolkova okolí - a nebýt jich, Bolka, Steindlera, tak by byl film mnohem slabší, jejich herectví vyvažuje poněkud roztříštěný dojem. Faktem totiž je, že těch dějových vrstev a linií je ve filmu až moc, a film pak působí tak trochu nezvládnutě. Ale nápad je to výborný, použitý přístup ukazuje komplexnost našeho světa i to, že se naše role v něm neustále mění.
Trochu mi vadí ventilace Bolkova rozvodu s Chantal ve filmu, to je spíše soukromá věc. Ale celkově se mi film líbil pro neustálou změnou kontextu, kdy možná občas ani herci sami nevěděli, ve které jsou zrovna vrstvě - a tak to často v životě bývá.