Ikarie 07/02
Já robot
Povídka je o tom, že tři robotické zákony mohou být omezením, a že je může nahradit vnitřní svoboda a odpovědnost robotů, kteří poznají a rozliší nemorální a morální chování. Tato filosofická myšlenka je obalená do akční povídky blízké budoucnosti, kde bojuje Eurasie s Oceánií. Bohužel tato nosná myšlenka, byť zajímavá, není podaná s potřebnými argumenty, ale pouze na úrovni námětu. Prostě by to chtělo větší hloubku. Pokud je to míněno jako čistě akční povídka, tak je to zase slabší, přestože akční část není vyloženě špatná. Pouze je, jako u většiny soudobých povídek, konec odfláklý, předchozí děj je popsán dostatečně podrobně, ale konec v pár větách, navíc nejednoznačně, rozevlátě. To je asi nějaká móda, která se mi nelíbí.
Dýchavka
Příběh dospívající dívky z planety muslimek, kde nejsou muži. Všechna zvířata jsou samice, (třeba ta mravenec), významní vědci minulosti taky, našinci to trošku evokuje Sexmisi. Popravdě řečeno, na planetě jsou dva muži, ostatní obyvatelé se na ně dívají jako na nějaké zrůdy. Hlavní hrdinka má sice tři matky, ale jak je technicky řešeno množení, to se nedozvíme, o to ani nejde. Přestože jde o nejdelší povídku v čísle, tak je to nuda, děj je strašně rozvláčný. První půlku nevím, jestli to bude mít nějakou pointu nebo co to jako bude. Nakonec tam nějaký nápad byl, ale nestojí to za to.
Planeta šťastných myslivců
Relativně krátká a vtipná povídka o planetě, na které lze místo jelena nebo srnce lovit třeba Tyranosaura. Jenže skutečnost je trošku jiná, což je z povídky jasně cítit od začátku, ale i tak jsem se (v rámci možností) celkem pobavil.
Zlomky osmi měsíců
Na jedné stránce píše jakýsi Alhazred o Algolu a jeho měsících (takže jasná inspirace Lovecraftem) bez začátku, bez konce, nechápu, co to jako má být. Dílo působí jako jedna stránka vytržená z kontextu. Autorem je Houser, známa postava české sci-fi, jinak si nedovedu vysvětlit otištění.