Betula Pandula - 1994/1990
Betula Pandula neboli Lípa srdčitá je legendární, byť ne moc známá folková kapela z Valmezu. Když říkám folková, tak nemyslím nějaké Nedvědovské odrhovačky. Spíše jde o nekomerční, folkově-alternativně-akustické písně, které zaujmou zejména texty. Jde totiž o zhudebněné básně autorů jako jsou Blake, Holan, Lorca. Ale hlavní texty tvoří čínská poezie, resp. jí inspirované texty výhradní autorky, H. Kocourková. Jde o krátké texty, s velkou obrazností a vnitřní poetikou, plné netradičních obratů, představ a spojení. A hudba, komorní, poklidná a hladicí, přesně doplňuje tyto texty. Kapela hraje opravdu v komorním složení - kytara, bicí, zpěv (na nahrávce vše Jan Šoltis), klávesy (Vladimír Kudělka) a zpěvačka (Andrea Kocourková, pouze na 1994). Na této nahrávce nacházíme totiž dvě alba skupiny, obě bezejmenná, označená pouze rokem vydání.
Hned ze začátku prvního z nich na nás dýchne folkově alternativní melancholie pomalé, smutné a zadumané písně. Hlavním nástrojem jsou klávesy, bicí udržují pomalý rytmus a kytara melancholicky brnká. Zpěvačka jen tak podbarvuje a přicmrndává - a-á-aá, takže působí jako další nástroj, bohužel v každé písni zní stejně, což po chvíli docela nudí, nebo působí až rušivě. Základní skladba všech písní je sice stejná, ale neotřelá a zvláštní. Navíc je každá píseň jiná, něčím ozvláštněná, využívající jinou barvu kláves. Ale vše je v intencích melancholického klávesového folku, který se příjemně poslouchá. Akustická kytara zazní výrazněji až ve třetí písni, "Řeka". Občas zazní i elektroničtější rejstřík kláves, basovější, skoro "rockový" feeling, nebo jakoby perkusní část. Ale to je chvilkový záchvěv, např. poslední půlminuty v "Návrat" nebo pasáž v "Dětem". Nechci upřednostňovat ty "rockovější" skladby před ostatními, protože třeba i "Podzim", jakoby klavírní, patří mezi velmi zajímavé skladby. Nahrávka má i jakési meditační vyznění, a rozhodně doporučuji poslouchat v klidu. Kytarovější a mírně svižnější je i "Cesta", ale to je taková meditativní svěžest.
Nahrávka z roku 1994 má 37 minut, po ní následuje o něco delší nahrávka z roku 1990, která mi přijde zajímavější. Nezní totiž tak unyle, hned první píseň je basovější, a i v dalších písních je nahrávka zvukově experimentálnější a bohatší, třeba "Vzpomínka", která je i textově jinde. Podobně hned následující "Verše" na text Lao'c je také zvukově zajímavá. Tyto dvě skladby jsou trošku divočejší, ve druhé z nich zazní i nervní sampl (i rytmus), pak následuje zklidnění u písně věnované "Studentům z náměstí nebeského míru", zařazení této skladby po Leo'c poezii je zajímavý dramaturgický tah.
Takže starší nahrávka je barevnější, odvážnější, nedojde v ní na ááá-ááá-ááá v každé písni, i akustická kytara dostane větší prostor. A v přímém porovnání mi nahrávka 1994 přijde taková nějaká - rezignovanější. Prostě mě ta starší nahrávka baví více. Ale texty samy o sobě jsou velmi zajímavé básně...
PS: Pokud mluvím někde o přitvrzení apod. tak je to vše čistě ve folkových intencích...