The Blackest Album - an industrial tribute to Metallica
Metallica patří k nejvlivnějším metalovým spolkům vůbec, a to i přes rozpačitě přijímanou tvorbu po roce 1990. Zejména skladby z 80. let patří do repertoáru mnoha metalových spolků, ale nejen jich - každý asi ví, že i taková Apocalyptica začala přehráváním skladeb Metallicy v úpravě pro čtyři cella. Metallicy si ale všimly i elektronické skupiny a výsledky jejich snažení přináší CD nazvané "an industrial tribute to Metallica" z roku 1998. Na tomto CD se, kromě německých Die Krupps, podíleli pro mě neznámí protagonisté - jedno známější jméno ale ještě zmíním.
Výsledek je ale spíše rozpačitý, zvláště s více než desetiletým časovým odstupem. Většina protagonistů skladby neinvenčně přehrála s využitím elektronických bicí, samplů a zkresleného zpěvu - a takto si industriál nepředstavuji. Ve skladbách sice zaujmou jednotlivosti jako úryvek ženského zpěvu, ambientní nálada, zajímavé samply nebo střídání vokálů, celek však nenadchne. Více mě zaujala remixově pojatá "Damage Inc." od Razed In Black nebo "Wherever I May Roam" od Godheads s orientálním úvodem a gotickým zpěvem i náladou, nejblíže originálu má elektrořežba "Whiplash", kterou má na svědomí Abaddon z kultovních Venom, určitým krokem jinam je závěrečná instrumentální verze "Battery". Taky mě bavili spíše klubové věci ze druhé poloviny alba, třeba "Seek And Destroy" od Birmingham 6 i díky celkové atmosféře nebo "Sad But True" od In Strict Confidence díky deklamovanému textu, který skladbě dodal na napětí. Naopak spíše elektro-hutné předělávky z první půlky, včetně té od Die Krupps, mi přijdou neinvenční.
Faktem je, že nahrávka zní solidně a pěkně to tepe, dojde na verze hutné i klubové, remixově nářezové i pomalejší a táhlejší, přesto je celkový dojem spíše rozpačitý. Jedna každá věc samostatně je relativně zajímavá, ale celé CD ukazuje určitou bezradnost a schematičnost protagonistů, zkrátka si dovedu představit mnohem zajímavější verze. Pozitivně hodnotím to, že si protagonisté vybrali skladby z 80. let, byť některé zazní dvakrát - ale vždy v jiném pojetí, takže to vůbec nevadí. Asi jsem dost rozmlsaný nadžánrovými kapelami a také je vidět, že se elektronická scéna za 10 let hodně posunula. Ńa druhou stranu, špičky této scény, jako třeba Front 242, Front Line Assambly, NIN a další vydávaly výborné desky i tehdy.