NTS - Libido Trip
Tato nahrávka přináší alternativní jazz s prvky improvizace a současné vážné hudby. Nahrávku realizovalo trio klávesista Michal Nejtek, basista Petr Tichý a bubeník Štěpán Smetáček, na nahrávce zazní i nejrůznější samplery, mašinky a sound station. Pokud nepočítáme občasné citace nebo hlasové smyčky, jedná se o instrumentální nahrávku, ze které je cítit i uvolněnost a zábava, její nahrávání byl určitě skvělý jam a možná i mejdan.
Základ nahrávky je zřetelně jazzový a díky tomu je nahrávka, i přes rozsáhlé experimentální nebo free pasáže, celkem stravitelná a přístupná. Třeba v úvodní skladbě "McCoy" dostává klavírní preludování postupně řád nástupem jazzové rytmiky, díky tomu převáží jazzově poklidná atmosféra, byť rozrušená neobvyklými zvuky kláves nebo improvizací. V podobně jazzovém duchu zní i další skladby, každá však přináší jinou náladu a vyznění - kratičká "Surreal Morning" má elektro náladou s hutnými basy, titulní "Libido Trip" má až d'n'b nádech a přitom obsahuje výraznou melodickou linku i free pasáž bez bicích, punkově svižnou a divokou "Apoli Calling" rámuje domluva protagonistů při nahrávání.
Mezi zajímavé skladby patří "Pygmies in Pig May", kde zaujme "nárazový" souzvuk klavíru a bicích, díky krátkým pauzičkám je rytmus zajímavě přerušovaný, následně zaujmou minimalisticky repetativní perkuse a hlasové smyčky domorodých chorálů. Až zdlouhavou improvizaci v "Home of Libido" doprovází ve druhé polovině citace o lidstvu a jeho sexualitě, kde je spíše zajímavé střídání nezúčastněných hlasů kontrastující s vlastním textem. Nahrávka obsahuje i stylově odlišné skladby, třeba hned druhou "Detune Me" tvoří hlukové smyčky, ruchy, efekty, šumy a sporadické zvuky různých nástrojů, čímž se skladba blíží k moderní vážné hudbě. Podobně i úvod "Verne Jam", kde se postupně přidávají pomalé a táhlé dechy, elektronický vibrující bas a činely. Z této skladby se postupně vyklube zpomalený jazz přecházející do plnohodnotné jazzové skladby.
Jazz, rock, minimalismus, moderní vážná hudba, to vše se na nahrávce míchá v celkem zajímavé a poslouchatelné směsici. Každá skladba nabízí různé nuance a nahrávka je málokdy monotónní nebo nudná, o mírné zdlouhavosti může být řeč až v závěru, kdy skladby přechází jedna ve druhou. Z toho, co jsem zatím v příbuzných stylech slyšel, mi přijde Libido Trip jako nejlepší, hlavně díky celkové stravitelnosti dané jazzovou rytmikou. Ta drží nahrávku při zemi a v mezích snesitelnosti, narozdíl od ruchů, šumů a zvuků improvizace nebo moderní vážné hudby.