Rudolf Těsnohlídek - Liška Bystrouška
Bajku o lišce Bystroušce jsem měl zařazenou jako dětskou literaturu, zvlášť díky Hogerově rozhlasové interpretaci. Nyní mě však překvapilo její pesimistické vyznění i drobné společenské šlehy dané Těsnohlídkovým smýšlením, totiž jeho pesimismem i zájmem o anarchismus. Četba knížky mě lákala hlavně kvůli tomu, že se odehrává v okolí Brna, resp. mezi Líšní a Bílovicemi.
Úvod líčí cestu revírníka Bartoše z hospody, kde s panem farářem a učitelem popíjeli pivo a mastili karty až do rána. Revírník zmožen alkoholem se prospí v lese, ráno narazí na liščí rodinku a jednu z lištiček, Bystroušku, chytí a donese pro vnuka Pepíka. Už tento úvod obsahuje zajímavou alegorii lidí ve světě brouků, hmyzu a drobných zvířat.
Další děj sledujeme převážně očima lišky Bystroušky, která poznává podivné lidské zvyky. Nejdříve si v zajetí dělá co chce, když ale sežere pečenou kachnu a kousne Pepíka, skončí na řetězu u boudy. Přesto se ji podaří požírat hloupé slepice a když revírník pochopí pravdu, musí Bystrouška prchnout do lesa, což provází krátká úvaha o sladkém otroctví s jistotami proti nejisté svobodě vyžadující starostlivost a práci.
Na svobodě vyštve Bystrouška jezevce z jeho nory poněkud fekálním způsobem a začne si užívat svobody. Když však přijde zima a Bystrouška nemá co do huby, znovu se vydá do jezerské myslivny na slepice. Revírník si na ni počíhá, snaží se ji zastřelit ale místo toho trefí prase a tak musí udělat zabijačku. Nyní se vydává Bystrouška na jitrnice, bohužel padne do pasti, ale i nyní se jí podaří utéct a ještě nadělá v komoře pěkný svinčík.
Jednou na jaře přepadne Bystrouška líšeňského obchodníka s drůbeží, najednou se však zarazí a padne na ni tesknota. Přes veškeré pohrdání lidmi ji překvapí jejich potřeba a umění milovat a mít rád. S pokračujícím jarem je její trápení horší a horší až potká lišáka Zlatohříbka. Oba jsou opojení vzájemnou láskou, brzy se však dostanou do pomluv lesní zvěře a tak musí mít svatbu.
Celkové vyznění knihy není zrovna pozitivní. Čistě liščí část je sice místy dětsky roztomilá, převažují však momenty kritické a Bystrouščino uličnictví. U zvířat se objevují převážně myšlenky komunistické a anarchistické, u revírníka a jeho přátel se zase objevuje pesimistické žehrání proti lidem, mládí a lásce. Místy se také objevuje poetické líčení přírody mezi Líšní a Bílovicemi, alegorický život zvířat je také celkem svěží, čemuž napomáhá i místní nářečí, které mi ale nepřipadá nijak exotické, protože su z Brna.
V knize se prakticky neobjevuje kladná postava a Bystrouška mi není vůbec sympatická. Staví se sice do pozice holky/uličníka, ve skutečnosti je to potvora a rozmazlený fracek, má blízko k lumpenproletariátu. Pořád to bere tak, že revírník má jídla dost a měl by se s ní o ten kus žvance rozdělit, stejně tak vyhání jezevce z jeho bytu. V jinak zvířecí bajce se tak objevují revoluční myšlenky a úvahy, většinou však jednostranné a zjednodušující. Některé z nich jsou však celkem inspirující, zvláště ty o svobodě a spravedlivosti, i když jsou často hned skepticky usazeny - například konstatováním Bystroušky, když se dostala na svobodu - bývalo líp, když se o nás jiní starali. Ale to vše holt patří k době těsně po první světové válce.
Kniha je mnohem dospělejší a pesimističtější než jsem si myslel, alegorické vylíčení tehdejšího myšlenkového kvasu je však docela zajímavé.