Debutové album Aerosmith vyšlo 13. ledna 1973 a tehdy spíše zapadlo, byť se dají najít i recenze označující toto album za nejlepší americkou rockovou nahrávku posledních let. Podle členů kapely samotných byli v té době pod vlivem drog a Yardbirds a prý tehdy příliš připomínali Rolling Stones (což mi nepřijde, ale stouny neposlouchám), nahrávání svazovala nervozita i špatný producent. Každopádně je to dobrá deska, její poslech mě stále baví díky bluesovým prvkům, rytmice a dechům.
BTW, ve stejném roce vyšly desky jako Billion Dollar Babies od Alice Coopera, Tyranny and Mutation od The Blue Oyster Cult nebo eponym debut New York Dolls, ale také Deep Purple – Who Do We Think We Are, Led Zeppelin – Houses of the Holy, Black Sabbath – Sabbath Bloody Sabbath, Kraftwerk – Ralf Und Florian nebo eponymní debut Queen.
Debut mám na CD a to dvakrát, jedno CD pochází někdy z devadesátek (pojmenováno chybně Make It) a booklet obsahuje katalog vydavatelství na úkor více informací o desce a kapele, byť průvodní slovo se tam objevuje, druhá verze CD je součástí Box of Fire, tam už je booklet o něco bohatší.
Moje první dojmy z debutu byly – pohodový rock, i když vzhledem k době bych čekal ozvěny končící psychedelie, tu nahrazuje blues. Nad rámec klasického rockového zvuku nahrávku posouvá harmonika, piáno nebo saxofon, což patří mezi ty zábavné a osvěžující momenty. Na debutu nezpívá Tyler svým charakteristickým hlasem, resp. použil na poslední chvíli jiný typ zpěvu, protože si ještě tolik nevěřil a chtěl znít víc soulově.
Byť album ve své době spíše zapadlo, tak baladu „Dream On“ i rokec „Mama Kin“ hrají Aerosmith „dodnes“ a obě patří k jejich nejúspěšnějším skladbám. A navzdory zmíněnému „zapadnutí“ alba se (nejen) v bookletu píše o velmi dobrém přijetí zejména koncertů této nadějné partičky rebelů.
Nahrávku zahajuje Make It, klasický dobový rock s prvky blues a hned začátek první sloky je charakteristický („Good evening people, welcome to the show“), zajímavé rytmické i melodické momenty. Následuje Somebody, možná o něco tvrdší ale v podobném duchu, (i zde) zaujmou vyhrávky a skladba mi už nepřijde tak bluesová jako na The Road Starts Hear. První vrchol desky tvoří (křehká) power balada (prototyp rockové balady) Dream On, i zde dojde na zajímavé (vibrující) zvuky. Následující (dlouhá, ne však zdlouhavá) One Way Street pokračuje v rockové linii s mezihrami, souzvuky a sóly, dojde i na celkem chytlavé melodie, harmoniku i odkazy na 50. a 60. léta, její poslech je pestrý a zábavný.
Vrcholem desky (alespoň pro mě) je svižná a rytmicky (perkusně) výrazná Mama Kin s prvky blues (a funky?) a chytlavým riffem a dechy; spíše přímočará (až popová?) Write Me prý trpí Tylerovým vokálem, každopádně úplně nezaujme, mnohem zajímavější je na vokálu a zpěvu postavená Movin’ Out, zní místy až exoticky, je syrovější, s chytlavou melodií, sóly i rytmem, závěr alba pak tvoří cover Walkin’ The Dog (1963), která také kombinuje blues, rnr a dechy.
Existují různé verze přebalu alba lišící se pouze v detailech (pozdější vydání tuším obsahují zmínku o Dream On na přebalu) a někdy je album (mylně) vydáno pod názvem Make It, místo eponymního Aerosmith. Po jeho vydání pokračovali Aerosmith v koncertování (a propagaci debutu) a z jejich vystoupení existuje celá řada záznamů, ať už z rádia (FM Broadcast) nebo přímo z koncertních hal a sálů. Některé z nich byly vydány jako bootlegy, některé, včetně těch nejstarších z roku 1973 byly součástí oficiálních nosičů ať už Live! Bootleg, Classics Live nebo Pandoras Box.
I přes úspěšné koncerty (včetně předskakování kapelám jako Mott the Hope nebo New York Dolls – s těmi je později pojilo i užší pouto) to v létě 1973 s kapelou nevypadalo moc dobře, nicméně singl „Dream On“ byl zvolen radiostanicí WBZ-FM singlem roku a tak nakonec došlo na nahrávání druhé desky, ale kapela měla na mále… Ale aspoň se dochovala spousta více či méně zábavných (nebo naopak temných) historek z dané doby.
Tracklist:
- Make It
- Somebody
- Dream On
- One Way Street
- Mama Kin
- Write Me
- Movin’ Out
- Walkin’ The Dog (cover)
Singly:
- Dream On (kratší single verze) / Somebody