Aerosmith je největší americká rocková kapela (*) a tak je celkem logické, že se jejich skladby objevují na soundtracích a různých kompilacích; ale když to vezmu kolem a kolem, tak těch soundtracků zase tolik není – na druhou stranu, nejslavnější z nich, Armageddon, je s Aerosmith nerozlučně spojen…
Zajímavé je, že na soundtracích, případně kompilacích, se objevují neřadové skladby, které se pak objevují na singlech jako B-side, jako bonusy řadových nebo výběrových alb, což je „ideální“ stav pro sběratele 🙂 Mezi nejvýznamnější soundtracky, kde lze nalézt skladby Aerosmith patří níže zmíněné, navíc uvádím i kompilaci Beavis And Butthead Experience, kultovní pořad MTV. A rovnou přiznám, že z uvedených filmů jsem viděl (jednou) Armageddon, Charlies Angels (nejsem si jistý dvojkou) a asi i Sex ve městě.
(*) Kiss, Eagles nebo i třeba Guns’n’Roses odpustí…
1978 – Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band
Prý bláznivá komedie těžící z odkazu Beatles; ve filmu si členové Aerosmith dokonce zahrají, ale je to prý spíše obskurní záležitost (obtížně sehnatelná), zatím jsem film neviděl a ani neslyšel soundtrack. Na něm se objevují skladby Beatles zejména v provedení (prý dosti otrockém) Bee Gees, doje však i na Aerosmith a Alice Coopera (takže pár důvodů, proč sehnat film a/nebo jeho soundtrack mám).
Každopádně Aerosmith přispěli předělávkou skladby Come Together, plně respektující originální verzi. Na poměry Beatles mi přijde tahle věc (otvírák alba Abbey Road z roku 1969) zvláštní, jenže osobně mám od Beatles raději jejich ranější tvorbu. Každopádě Aerosmith verze byla celkem úspěšná, vyšla jako singl v červenci 1978 a objevila se na výběrovém albu Greatest Hits (1980), živá verze se pak objevila na albu Live! Bootleg. A skladba je to úspěšná, protože vyšla i na dalších výběrech a dokoce se objevila i na soundtracku k filmu Armageddon.
1993 – Beavis And Butthead Experience
Celá tato kompilace je hodně dobrá, dost mě baví a svým způsobem dokumentuje hudební rozmanitost první poloviny devadesátek, tedy samozřejmě v rockovém (MTV) mainstreamu. Nabízí metal (Anthrax, Megadeth, White Zombie), (alternativní) rock (Nirvana, Aerosmith, Primus, Red Hot Chilli Pappers, Jackyl) a hip-hop (RUN D.M.C, Sir Mix-a-Lot) a na závěr skvělou Cher with Beavis and Butt-head (I Got You Babe). Vše je proloženo hláškami a dialogy hlavních postav (hodně třeba před Anthrax nebo Run D.M.C.), u Aerosmith je pouze konstatování na závěr, že jsou to králové rocku a nikdo není výše.
Aerosmith se zde prezentují neřadovou skladbou Deuces Are Wild, později vydanou jako béčka singlů a také na různých výběrech, namátkou Big Ones, Young Lust: The Aerosmith Anthology a Tough Love – Best of The Ballads. Deuces Are Wild se pohybuje někde mezi vzletnou baladou (hlavně v tom úvodu) a blues, to díky dechům a celkové náladě, jde o typickou skladbu Aerosmith počátku 90 v komerčnější/rádiové podobě.
Když si vezmu ostatní kapely, od „špinavé a zatěžkané“ Nirvany a RHCHP, White Zombie koketujících s elektronikou/industriálem a alternativních Primus, přes metalový Megadeath a Anthrax (netypický trash evokující mix s Beastie Boys) až po skoro undergroundový hiphop (RUN D.M.C, Sir Mix-a-Lot), tak tam účast Aerosmith úplně nesedí – jejich velikost a význam je mnohem větší a je to úplně jiná generace. Každopádně je to hodně různorodé album a baví mě jako celek, takže když už výběr nebo soundtrack, tak tohle, Vrána, Pulp Fiction, Judgement Night, Twin Peaks a El Mariachi/Desperado…
1993 – Wayne’s World 2
Tenhle film jsem neviděl, a to ani jedničku, což je asi chyba, bláznivá komedie a rockerech by mě mohla bavit, ale … Stejně mě víc zajímá soundtrack a to zejména z pohledu Aerosmith, ale obecně musím konstatovat, že soundtrack k jedničce je mnohem nabušenější, objevují se na něm interpreti jako Queen, Cinderella, Red Hot Chili Peppers, Black Sabbath, Jimi Hendrix, Alice Cooper nebo Eric Clapton, proti tomu je dvojka mnohem slabší. Ze známějších jmen se objevuje Robert Plant (Led Zeppelin) ale ten mě nijak nezaujal, stejně jako Gin Blossom, Norman Greenbaum, Bad Company a další.
Aspoň trochu mě zaujala křehká balda Superstar od od Superfan, svižná I love Rock & Roll ve verzi Joan Jett, ta poslech celkem nakopne, Golden Earrings (zajímavá rocková věc s dechy; neznám), netradiční a psychadelický Edgar Winter, lehce noisový a nervní Dinosaurus JR nebo svižné 4 Non Blondes – a nakonec bonusová YMCA patřící mezi nejlepší věci alba. Jedná se o klasické rockové skladby, v době nastupijícího crossoveru, rapu, hip-hopu, elektroniky a míchání stylů to byl docela konzervatnivní přístup, dnes o to cennější, a i díky tomu se album poslouchá celkem příjemně.
Na albu se nachází i dvě živé věci od Aerosmith – Dude (Looks Like a Lady) a Shut Up And Dance – nevím z jakého koncertu záznam pochází a jestli jsou tyto dvě konkrétní skladby publikovánoy ještě někde jinde, ale jde o silné skladby a živé provedení zachycuje Aerosmith v jejich nejlepší formě.
BTW, jestli se nepletu, Aerosmith hráli na nějakých koncertech Wayne’s World Theme, které se objevuje na soundtracku jedničky.
1997 – Armageddon
Jistě, soundtrack Armageddonu není jen o Aerosmith, ale jsou na něm 4 (resp. 5) skladeb, které postupně vyšly na singlech nebo jsou jinak známé. A kupodivu mě tento soundtrack celkem baví jako celek.
- I Don’t Want To Miss A Thing – megaúspěch téhle balady je navždy spojený s filmem, vyšlo i jako singl a jako bonus na všech možných výběrech, reedicích atd. Autorem nejsou Aerosmith ale skladatelka Diane Warren (a Joe Perrry?). Původně byla tato skladba určená pro Celin Dion, jenže jak vzpomíná Tyler, ta ji odmítla a on se pak divil proč – jestli si to pamatuji dobře. Je to srdceryvná balada podbarvená smyčci a orchestrem, ale je to prostě to, co Aerosmith umí hodně dobře. A … ona se mi ta písnička vlastně líbí… (Ale nahlas to moc přiznávat nemůžu 🙂
- What Kind Of Love Are You On – druhá nová/neřadová skladba, která později vyšla na singlu Full Circle a dalších (výběrech), ukazuje ostřejší, kytarovější a modernější podobu Aerosmith – industriální názvuky, zkreslený zpěv, lehce rapové sloky a melodický refrén jen nad rytmikou – klidně by zapadla na (moji oblíbenou desku) Just Push Play; možná je netypická a až nečekaná věc od Aerosmith, ale za mě hodně dobrá.
- Sweet Emotion (David Thoener Remix) – známá a letitá klasika, power balada, původní verze pochází z roku 1975, tento remix vyšel v roce 1991 jako singl k Pandora’s Boxu a později byl i na bonusovém disku k Box Of Fire (1994). Těžko říct, nakolik se remix nějak významně liší od originálu – prý má hlasitější bicí, prodloužené instrumentální částí a přidané kytary v závěru. Prostě jde o drobnosti, ale zní to razantně.
- Come Together – již v tomto textu jednou zmiňovaný cover Beatles.
- Animal Crackers – dialog z filmu Armageddon (s Liv Tyler?) podbarvený (orchestrální) pasáží I Don’t Want To Miss A Thing, za mě je to lehce zbytečné, ale přesto to vyšlo i na singlu I Don’t Want To Miss A Thing.
Kromě Aerosmith zazní na albu třeba příjemně melodicky rockoví Journey (prakticky vrstevníci Aerosmith), ještě starší ZZ Top, Jon Bon Jovi a další příjemně rockové nebo pop-rockové skladby v tradičním kytarovém rockovém duchu. Některé jsou opravdu masivně rockové, jiné zase příjemně křehké, ale pořád čistě rockové bez devadesátkového koketování s rapem, elektronikou nebo industriálem. Z rockového zvuku pak vybočuje vlastně jenom orchestrální Theme From Armageddon.
2001 – Charlies Angels 2
Tento soundtrack je tak trochu hudebním kontrastem k výše zmíněnému Armageddonu, zde si člověk užije více hip-hopu a elektroniky, i když vlastně převažuje pop a soul. Takže byť tyhle dva soundtracky dělí (pouhé) čtyři roky, hudebně je to částečně jiná generace, i když na druhou stranu, polovina skladeb je ve skutečnosti ze 70. a 80. let od různých polozapomenutých partiček. Za mě je poslech tohoto alba někde mezi nudou a lehkou zvědavostí – a tak nějak mi přijde jako průmyslový výrobek bez vlastního ksichtu.
Prostor dostávají různé tanečně/elektronické spolky jako Destiny’s Child (2x), Fatboy Slim, Apollo Four Forty, Spandau Ballet, méně známí Deee-Lite a Caviar, dále rap/hip-hopeři (Sir Mix-a-Lot) – zmíněné spolky patří k tomu zajímavějšímu; nebo také nekonfliktní R&B/soul od Tavars nebo písničkář Leo Sayer. K dalším zajímavým (rockovým) interpretům patří třeba Heart a spíše novovlní The Vapors nebo .
Do těchto (pohodově nekonfliktních klubových) kapel Aerosmith (zdánlivě) nezapadají, i proto, že Angel’s Eye je nečekaně ostrá kytarová jízda s moderním zvukem a lehce zkresleným hlasem. Tato skladba byla nahrána při nahrávání desky Just Push Play, na kterou se bohužel nedostala.
2008 – Sex ve městě
S trochou dobré vůle lze do tohoto seznamu zařadit i soundtrack k filmu Sex ve městě (ten jsem taky možná viděl, seriál jsem kdysi sledoval zcela určitě) díky výskytu Walk This Way ve verzi hip-hoperů RUN D.M.C. – s kytarou Joe Perryho a zpěvem Stevana Tylera. A tohle spojení rockových Aerosmith a rapových RUN D.M.C. bylo vůbec jedno z prvních spojení rocku/metalu a rapu/hip-hopu – následovali třeba Beastie Boys (a Slayer) a postupně se rodila crossoverová vlna vrcholící soundtrackem Judgement Night, což je už jiná písnička. Ale hlavně tohle spojení restarovalo kariéru v té době zmírajících Aerosmith, představilo je na MTV a katapultovalo je přes alba „Permanent Vacation“ a „Pump“ do devadesátek k druhému vrcholu. Ale ani po mnoha a mnoha posleších (obou verzí) si nemůžu pomoct a přínos RUN D.M.C. slyším jako minoritní, protože ten rytmický základ i styl zpěvu je už v původní verzi dosti výrazný a nosný sám o sobě – Tyler byl původně bubeník a silné vnímání rytmu je u něj vždy podstatné.
A další…
O mnoho víc jsem toho nenašel, za zmínku stojí ještě následující a BTW, Tyler má těch hostovaček a účastí (asi) ještě více:
- Na soundtracku filmu Air America (1990) se objevuje Love Me Two Times (The Doors) ve verzi Aerosmith – lze slyšet i na některých živácích z té doby.
- Na soundtracku filmu Polar Express (2004) se objevuje Rockin‘ on Top of the World, což je Tylerova skladba, nikoliv Aerosmith.
- Na soundtracku japonského filmu filmu Vesmírná loď Yamato (2009/2010) se (prý) objevuje Love Lives, což je Tylerova(?) skladba, která měla vyjít i jako singl, ale informace jsou dosti rozporuplné…