Rok 2026 a brněnský Asgard vydává (po dlouhých devíti letech) novou desku. Jak je u Asgard dobrým zvykem, jde o monotematickou desku a jejím tématem je nechvalně proslulý Tomás de Torquemada. Deska prezentuje klasický a typický Asgard, tak jak ho známe a na co jsme zvyklí. Však taky, po těch 40(?) letech na scéně, lze jen těžko čekat nějaká překvapení…
Zatím popisuji svoje prvotní dojmy získané poslechem ze streamu, s celkovým hodnocením vždy čekám na fyzický nosič. Úvodní skladby jsou rozmáchlé a epické, mají v sobě Asgardí valivost a skoro až rootovský etos podpořený kytarovými vyhrávkami a sóly. A k tomu si přidejme ještě variabilní vokály, sbory a hosty dokreslující příběhový charakter alba.
Prostřední část desky se mi hodně líbí, ať už variabilní „Svěcený oheň“ nebo nářezová „Tortura“, tu si umím představit na koncertě… Nebo vyhrávky v „Nesmíš se vzdát“, deklamace v závěrečné „Bez trestu“ atd, atd. Vlastně jsem s nahrávkou docela spokojen, prostě old school metal, prostě Asgard, kterému tyhle monotématické (příběhové) desky fakt jdou…
Za mě by si Asgard zasloužili o něco větší úspěch, za vytrvalost a urputnost bych jej Mírovi Horejskovi a spol přál. Na druhou stranu, podobných kapel je hodně a tak každá musí bojovat o svoje místo na slunci.