Cesta do Itálie

Tak aby mi zase někdo nezáviděl, co všechno vidím na služebnách, tak popíšu svoji nedávnou cestu do Itálie.

Vlakem do Vídně

V neděli ráno jsem nasedl v Brně do vlaku, ten odjel přesně na minutu, dojel do Břeclavi a tam zůstal stát. Na informační ceduli se střídavě ukazovalo zpoždění 0 – 25 – 50 minut. To si asi cestující může vybrat, kolik by se mu tak hodilo… Nakonec jsme odjeli s 35 minutama zpoždění a jeli jsme celkem rychle, takže to vypadalo, že ve Vídni stihnu, i když jen těsně, přestup na vlak na letiště.

Ony jezdí asi tři až čtyři za hodinu, bohužel interval je 10 minut a pak 40. Těsně před nádražím jsme ale samozřejmě zůstali stát, takže první dva vlaky na letiště mi ujely ale za více než půlhodinu jel další a ten měl jenom 5 minut zpoždění. Nakonec bylo všechno celkem cajk, do otevření gate jsem měl skoro hodinu a security kontrola trvala tak minutu, to jsem se docela divil. Ale přesto, že šlo všechno jak na drátkách, tak od výstupu z vlaku do příchodu na gate uběhlo skoro půl hodiny.

Vlakem do Pisy

Před Frankfurt jsem přiletěl do Pisy. Od tam jsem pokračoval dalším vlakem dál, podle internetu jezdí vlak co dvacet minut, takže jsem to dopředu neřešil. Na nádraží jsem zkusil první automat na lístky, ten našel pouze dvě spojení, doba jízdy dvě a půlhodiny (místo hodiny) a dva přestupy. První část byla autobusem, tak jsem si říkal, že je to asi nějaký jiný operátor. Šel jsem k jinému automatu jiné společnosti, ten minutu přemýšlel a pak vyblil nějakou italskou hlášku o nefungující službě. Zkoušel jsem ještě další tři automaty, výsledek byl kupodivu stejný: dvě a půlhodiny a dva přestupy. Rezignoval jsem chtěl si koupit lístek, dostal jsem však další chybovou hlášku: nejsou volná místa. A AI pořád tvrdila, že vlaky jezdí co dvacet minut. 

Nakonec jsem šel potupně na přepážku, kde mi paní zopakovala, že v autobuse není místo. Tak jsem jí řekl, že nechci jet autobusem ale vlakem. Na to prohlásila, že se opravují koleje a vlaky nejezdí. Ale asi si jí mě zželelo nebo co a zavolala kolegu. Ten neurčitě mávl rukou před nádraží, že odtam odjíždí asi za půlhodiny autobus. Je sice plnej ale můžu zkusit, jestli tam nebude volný místo. Po půlhodině skutečně přijel autobus, nebyl nijak označený a nahrnula se do něj tlupa lidí. Ptal jsem se (uniformované slečny),  jestli je volno, prej jo a že si mám jít koupit lístek. Podle jízdního řádu je odjezd za minutu. Tak jsem běžel těch více než 100 metrů do pokladny, od té stejné pokladní rychle koupil lístek a běžel jsem zpátky. Zbytečně, autobus stejně čekal dalších pět minut.

Nebo ne?

Konečně jsme vyrazili na dálnici a já si liboval, že je to náhradní autobus za nejedoucí vlak. Radost mi vydržela asi dvacet minut, než jsme z dálnice sjeli do jakéhosi městečka, kde půlka lidí vystoupila u vlakového nádraží. Tak nějak (domluva ruce-nohy) jsem pochopil, že autobus jede dál. To už jsme se klikatili uličkami a nakonec zastavili v dalším městečku, to už vystoupili všichni. Řidič jen mávl neurčitě někam rukou a tak jsem šel s davem daným směrem.

A tam stál vlak. Ptal jsem se průvodčího, jestli to jede, tam kam potřebuju, ukázal mu lístek, tvrdil že ano, ale že musím přestoupit v – a zadrmolil něco italsky. Pro jistotu to zopakoval ale stejně jsme mu nerozuměl. V mobilu jsem spustil idos a hledal spojení, ukázal to průvodčímu, ten potvrdil, že je to správně. Takže půlhodiny vlakem, pak půlhodiny čekání, pak další čtvrt hodiny vlakem. Prostě přesně jak to ukazoval ten automat, dvěapůl hodiny a dva přestupy.

Do cíle jsem přijel po desáté večer a zamířil k hotelu. Má mít recepci 24/7 ale vzhledem k průběhu celého dne jsem čekal, že dnes výjimečně bude recepce zavřená. No, nebyla. Zavřená byla jen restaurace. Ale z okna jsem uviděl McDonalds, tak jsem si tam skočil pro „burger“ a úplná tragédie, jak jsem čekal po zkušenosti u nás i v USA to nebyla. Ale i tak, styděl jsem se, v Itálii se cpát v mekáči… A přitom jsem si četl, že se v Miláně, pár desítek, možná stovek kilometrů ode mě, rabuje…

PS: Kolegové co jeli autem si taky moc nepomohli, nekoupili si dálniční známku a tak jeli kolem pobřeží, kde nebyla padesátka, tam byla třicítka, takže jeli 70 kilometrů hodinu a půl. 

Itálie

Itálie jako taková byla celkem fajn, zkusil jsem pizzu v obyčejné pizzerii na ulici a dobrý. U nás beru pizzu jen jako nouzovku, ale tam to bylo dobrý a hlavně takový … nepřeplácaný. A za mě tam bylo celkem levno, talíř grilovanýho masa (šest druhů), porce tak pro dva za 15E i se zeleninou, pizza pod deset Euro, všechno takový obyčejný uliční věci, ale dobrý. Ale ta špína, nepořádek a nefunkční věci jsou tam všudypřítomné. Třeba podle AI je tam v městských autobusech možno platiti kartou, přístroje tam sice jsou, ale „Servizio non attivo„. Papírový lístky jdou koupit v obchodech, ale našel jsem jen jeden.

A až po návratu do Vídně mi došlo, že ty Italky byly celkem pěkný a pěkně oblíkaný. Jasně, ve Vídni bylo o deset stupňů míň a jsou tam turistky, takže chápu, že vytahaný tepláky jsou do letadla pohodlný, ale i tak …  


BTW: Kvůli téhle služebce jsem neviděl dva koncerty, letos jich už bylo šest nebo osm… 

A hned další týden mě čekalo Německo, kromě hodiny a půl zpoždění při odletu proběhlo všechno cajk. Místo 17:45 jsme odletěli v 19:25 a od 18:25 jsme seděli v letadle na ranveji, to fakt nechceš. 

Jsou zkrátka situace, kdy si vzpomenu na všechny ty chudinky, kterým ve vlaku donesli jejich sójové latté o deset minut později a oni hned píšou stížnost ministrovi dopravy…

Štítky , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Komentáře jsou uzavřeny.