Už předchozí album Helloween kousalo mnoho fans těžce a co teprve Chameleon… Zatímco bubliny jsou nakonec fajn deska a spousta úryvků a momentů se silně zaryje do paměti, tak o Chameleonovi se to říct nedá…
Podle bookletu se Halloween při tvorbě ztratili v klávesách, orchestru, psychedelii a progresivním roku. Kiske prý zpíval více jako zpěvák Queensryche, „In The Night“ zní jako mix Led Zeppelin a Elvise Presleyho a „Revolution Now“ zase byla ovlivněna 60. lety. To je sice zajímavé, ale ne po Keeperech 🙂 – i když samozřejmě chápu, že pořád žít z odkazu minulosti nelze. Kiske, Grapow a Weiketh přispěli na desku každý čtyřmi skladbami, (bez vzájemné spolupráce), takže jsou to tři sólovky v jednom :), podobně tvořili Beatles, jenže … Každopádně bych neřekl, že se mi líbí/nelíbí skladby toho či onoho autora, oni mají všichni silnější a slabší (ty převažují) chvilky… Ale kdybych musel určit pořadí, tak Weikath – Grapow – Kiske, bohužel teda…
Po tomto albu opouští Helloween nejen zpěvák Michael Kiske ale i (na drogách závislý) bubeník Ingo – ten o dva roky později spáchal sebevraždu…
Chameleon
Úvodní „First Time“ přitom začíná vlastně v duchu Helloween, dojde na vyhrávky, sóla i očekávaný styl zpěvu a skladbu korunuje rozjuchaný refrén. Chorálový/hymnický zpěv v úvodu „When The Sinner“ staví skladbu do stadionového rocku alá Bon Jovi, ale refrén (deklamace, zpěv, dechy) to posouvá mírně jinam. Vlastně je to docela zajímavá skladba, i když lehce zdlouhavá. (Polo)akustickou trojku „I Don’t Wanna Cry No More“ drží (snad) jen Kiskeho vokál, jinak je to spíše zbytečné; následující „Crazy Cat“ je (když už nic jiného) svižná hard-rocková skladba s dechy. Je to taky celkem fajn skladba, i když ne úplně očekávaná od Heloween. Mezi tradičnější skladby patří pomalejší a rozvláčná skladba „Giants“, kde sóla, etos a mírné hrátky se zvukem připomenou Keepery. Ne vyloženě přímočaře, ale spíš je tak nějak na pozadí pořád poznat, že je to Helloween.
I přes dílčí výhrady to dosud ještě celkem šlo, ale nyní začíná série fakt divných skladeb. Tuto sérii zahajuje Windmill, často kritizovaný pro poloakustickou náladu, infantilní zpěv a až kýčovitý refrén. Experimentální „Revolution Now“ se zkresleným zpěvem snad ani není skladba hodná jména Helloween, pobaví aspoň použitý fragment San Francisco. A tak se to střídá na celé desce; objevují se experimenty, polo-akustika i hard-rock blížící se duchu Helloween. Reedice přináší černý papírový kabátek k bílému přebalu CD; a podobně kontrastně působí celý Chameleon, prostě spousta různých nuancí a variací, poslech je to zajímavý, ale … ve druhé půlce je to spíše utrpení („In the Night“, „Music“)…
Desítka „Step Out Of Hell“ je klávesama podbarvená hair rocková věc a halekačka, přijde mi to až jako parodie – prostě Bon Jovi z toho vyrostli a Helloween to hrají …. Jenže následuje utahaná „I Believe“ a další akustická věc na závěr „Longing“, sice epická ale skoro se nemůžu dočkat konce alba. Zkrátka někdy v půlce alba se mi jeho poslech vždycky úplně znechutí…
Bonusy
Bonusové CD obsahuje osm skladeb; sedm jsou B-sides ze (tří) singlů a nádavkem je demo verze skladby Windmill. „I Don’t Care You Don’t Care“ patří k těm zajímavějším, rozjuchaným a chytlavějším skladbám, celkem svižně a zajímavě začíná i instrumentálka „Oriental Journey“. Takže zatím to vypadá, že B-sides jsou zajímavější než regulérní skladby. Tento dojem bohužel kazí třetí „Cut In The Middle“, což je běžné řemeslo, ničím zajímavé. Následuje „vtipné“ interview s Michaelem, kde mě napadá jediná otázka – proč? – každopádně jde o předehru/intro k „Get Me Out Of Here“, která opět patří k těm lepším a rockovějším (rock’n’rolovým) skladbám z tohoto období a to díky výraznému riffu i chytlavému refrénu. Následuje (další) swingující jazzová instrumentálka, bohužel trvá přes deset minut a ke konci je to už spíše ztráta času… Předposlední skladba je celkem fajn rocková záležitost; bavit se o (demu) Windmill nemá (znovu) moc cenu…
…
Chameleon i s B-side skladbami ze singlů přináší přes 100 minut hudby. Kdyby se tahle dávka zredukovala na 45 minut, vybraly se ty lepší skladby a trochu se dotáhly, tak by to byla slušná deska. Ale to je (můj) pohled z roku 2026, v době vydání bylo všechno jinak – a názor na to, které skladby jsou ty lepší se diametrálně liší a mění v průběhu let…
Každopádně, žádný velký úspěch Chameleon nesklidil ani v době vydání. Ono, kdyby nešlo o Helloween, tak bych ten příklon k (hard)rocku až blues možná i nějak akceptoval. Tehdy určitě ne, dnes možná, i když taky spíše ne, ale po Keeperech tohle prostě nejde …
