Helloween – Keeper of the Seven Keys, part I.

Legendární jednička Keeperů… Nabuzení úspěchem debutové desky angažovali Helloween nového zpěváka (M. Kiske) a stylové kormidlo otočili od thrash metalu do vln speed a power metalu – osobně bych řekl, že (si) definovali vlastní styl. O svých kvalitách ale museli přesvědčit vydavatelskou firmu – cílem bylo vyrovnat se v prodejích Celtic Frost, ve skutečnosti atakovali Accept a možná i Scorpions, význam alba byl přirovnáván k význam Pyromania od Def Leppard.

Keeper of the Seven Keys, part I.

A důvod úspěchu byl jednoduchý …

Keepera zahajuje krátké orchestrální intro, po kterém následuje jedna speedmetalová jízda za druhou. Svižné tempo, svěží melodie, proplétající se sóla a vyhrávky a vysoký zpěv. Hned druhá „A Little Time“ ukazuje, že Helloween nejedou v jednom tempu od začátku do konce, skladbu provází změny tempa i mezihra s tikajícími hodinami a budíkem. Tyto hrátky se zvukem, atmosférou a vtípky se objevují i v dalších skladbách.

Takto můžeme pokračovat přes svižnou a sólující „Twighlight Of The Gods“, akustickou baladu „A Tale That Wasn’t Right“ ukazující, že Helloween není jenom o minutovém „áááááááá“ až k temnější „Future World“. Všechny skladby postupně připravují půdu pro stěžejní skladbu „Halloween“. Členitá, výpravná, epická skladba, která mě baví dodnes… A že má přes deset minut? Toho si člověk skoro ani nevšimne, není to nijak uměle natahováno, všechno dává smysl. Závěrečná „Follow The Sign“ je spíše atmosférické outro než plnohodnotná skladba ale po předchozí náloži to vůbec nevadí…

Bonusy

Reedice přináší docela zajímavý rozhovor v bookletu a čtyři, podle mě zbytečné, bonusy – dva remixy z úplně prvního mini LP, jeden remix z alba a zkrácený videoedit skladby Halloween.

Dnes už to působí lehce zastarale a při poslechu jedu spíše na vlně nostalgie, ale některé skladby mě dokáží nadchnout i dnes. A jeho poslech mě vlastně pořád baví, ona to není tupá jízda kdo rychleji ale je tam spousta zajímavých momentů, vyhávek atd.