Keeper Of The Seven Keys Part II od Helloween je jedno z prvních opravdu metalových alb, co jsem kdy poslouchal a vlastnil. Poslouchám ho už více než třicet let a protože je tak skvělý, tak to musím mít 2x 🙂 Prostě, když už jsem nedávno kupoval jedničku s bonusama, tak jsem k tomu musel přidat i dvojku, aspoň můžu zkusit porovnat, jestli se nějak liší zvuk…
Keeper of the Seven Keys, part II.
Po úspěchu jedničky přišli Heloween s druhým dílem, s nímž se (?) počítalo již od začátku. Na dvojce zopakovali a rozvinuli úspěšnou formuli jedničky k dokonalosti.
Perfektní info připravuje náladu pro úvodní jízdu „Eagle Fly Free“, což je Helloween v plné parádě, s vysokým zpěvem, silným refrénem, melodiemi, vyhrávkami, sóly i změnami tempa a nálad. Temnější a pomalejší „You Always Walk Alone“ mi tak trochu zapadá mezi ostatními perlami, což je spíš o kvalitě ostatních skladeb, nicméně tady postrádám větší tah na branku. Zvlášť když následují skvělé speedmetalové vály jako „Rise And Fall“ a „Dr. Stein“, i ty jsou ozvláštněny hrátkami se zvukem atd. Další zvolnění je ve „We Got The Right“; epický začátek a střední tempo, to je „March of the Time“, s hymnickým refrénem, kde se zpěv (zase) vznáší někde u stropu, podpořený svižným tempem, ve druhé půlce vlastně celá skladba graduje v (další) svižnou jízdu.
Po asi největším hitu „I Want Out“ následuje titulní a epický (13 minut) „Keeper Of The Seven Keys“. Taková pecka jako Halloween na jedničce to není, ale pořád je to hodně dobrá skladba, epická, výpravná (možná až moc), ale najde se spousta skvělých momentů, zejména druhá půlka je super. Různé souzvuky a souhry jednotlivých nástrojů, pečlivě promyšlené, dávají (nejen téhle skladbě ale ranným Helloween celkově) to něco navíc, tu nadstavbu, kterou se pro mě odlišili a nadchnuli mě. Tehdy i teď. Zvlášť když to pak vygradují refrény…
Už standardním bonusem je futuristicky uvedená vypalovačka „Save us“, vlastně je to hodně fajn skladba ale nějak mi k tomu zbytku nesedí.
Bonusy
Na druhém, bonusovém disku se nacházejí tři B-side skladby a dva remixy (Dr. Stein a Keeper). U těch remixů si člověk může vychutnat různé zvukové nuance, u původního mixu mi přijdou místy divné bicí…
Mezi B-Side skladby patří zvláštně nařvaná „Savage“, skoro bych řekl špinavý rock až punk, na poměry Helloween, samozřejmě. Středně tempá „Livin Ain’t No Crime“ trochu zapadá, byť působí trochu vyspělejším dojmem, prostě to není tak rozjuchaný a vznosný speedmetal. Podobný přístup má i „Don’t Run for Cover“ s chytlavým refrénem; přitom je dost jinde proti těm vzdušným Keeprovým skladbám. On ten následný vývoj … nespadl ničeho nic z nebe. Ambice Helloween v té době nebyla být novými Iron Maiden, jak je nazýval tisk, ale mířili někam k Rush nebo Queen. Bohužel, spoluzakladatel Helloween, Kai Hansen, v roce 1988 odešel, kvůli střetu osobností, prý byl víc punk a Pink Bubbles … by s ním byly mnohem lepší – říká Michael Weiketh v rozhovoru v bookletu.
