images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

J.W.Goethe - Utrpení mladého Werthera, Spřízněni volbou

goethe romantismus literatura_klasika

J.W.Goethe patří mezi zakladatele i klasiky německé literatury. Při vyslovení jeho jména si asi každý vybaví dvojici děl, totiž závažného "Fausta" a "Utrpení mladého Werthera", jakýsi manifest romantismu, mládí a lásky. Alespoň já osobně jsem měl toto dílo takto zafixováno ze školy, ale k jeho přečtení jsem se dostal až poté, co "Utrpení" vydaly Levné Knihy v jednom svazku s románem "Spřízněni volbou".

Utrpení mladého Werthera

Utrpení mladého Werthera je román v dopisech, které píše Werther svému příteli Vilémovi. Počínaje květnem 1771 píše skoro denně, popisuje svoji cestu na venkov, kde si užívá jarní přírodu i prosté lidi. Detailně líčí krásy přírody, ve které hledá odpočinek a klid, kategoricky odmítá městskou učenost i své učené knihy. V dopisech uvažuje i o smyslu lidského života, jehož velká část je vynakládána k pouhému přežití. Přesto mají vesničani hrůzu z každé volné chvíle a je jim milejší robota, podobně hledají vzdělaní lidé útěchu v nějaké (jakékoliv) činnosti. Werther se věnuje malířství, maluje skutečné přírodní výjevy a uvažuje i o spoutání umění formou, která jej zabijí. Tyto úvahy o umění a práci jsou i dnes aktuální.

Po čtrnáctidenní odmlce posílá dlouhý dopis, v němž popisuje ples, na kterém se seznámil s Lottou, správcovou dcerou. Přesto, že je Lotta zasnoubena s bohatým Albertem, tak se do ní bláznivě zamiluje. Považuje ji za božské, dokonalé stvoření, prodchnuté citem a činorodou láskou, což dokumentuje na její starosti o mladší sourozence. Při setkání u starého faráře Werther káže proti špatné náladě a vzývá radost (ze života), mluví o potřebě lásky jako takové. Werther nyní prožívá své dny v blažené nečinnosti prodchnuté jen svojí láskou a doufá, že ji Lotta opětuje, ale na konci července se Albert vrací z cest.

Werther mu přiznává samé dobré a ušlechtilé vlastnosti a přesto, že se oba muži brzy spřátelí, Werthera už netěší být u Lotty, na kterou si stejně nedělal žádný nárok. Při čištění pistolí diskutují o sebevraždě, kterou Albert odsuzuje, ale Werther relativizuje skutky, protože zlo může někdy zabránit zlu ještě většímu. Werther obhajuje sebevraždu v případě, kdy život přináší více trýzně, než je člověk schopen unést, ovšem stále vzývá lásku a život, nádheru přírody a její tvořivou životní sílu. A i Lottu stále miluje, vyhledává její blízkost, přitom se trápí, je rozhodnut opustit ji. V dojemné scéně líčí Lotta smrt své matky, symbolicky v předvečer Wertherova odjezdu, o němž neví. Wertherovým odchodem končí léto i první díl.

Další dopis je z druhé poloviny října, Werther nastupuje službu u vyslance u dvora. Během zimy posílá jen jeden dopis měsíčně, některé jsou adresovány Lottě nebo Albertovi. Werthet hledá útěchu v práci, dusí jej ale škrobenost dvora, stavovské rozdíly i společenské předsudky. Dozvídá se o svatbě Alberta s Lottou, přeje jim upřímně štěstí a věří, že má v Lottině srdci stále své místo. Později si vyžádá propuštění od dvora a s pohnutím se vrací do svého rodiště, kde pobude chvíli ve službách knížete svázaného formou, což mladého a svobodomyslného Werthera také dusí a tak se brzy vrací zpátky k Lottě, přesvědčen, že s ním by byla šťastnější.

Po uplynulém roce je ale již vše jinačí, ošuntělejší a ne tak živé a zářivé jako dříve. Werther dále trpí svou marnou láskou, své utrpení popisuje do detailu a je přesvědčen, že Lotta cítí jeho utrpení a že s ním soucítí. Myšlenky na Lottu jej stále pronásledují a jeho úvahy směřují více a více ke smrti.

Samotný závěr románu už nepatří dopisům, ale přímému popisu děje, ve kterém se Albert s Lottou pod Wertherovým vlivem postupně odcizují, stejně tak přátelství obou mužů získává trhliny. Konečně Werther přichází s tím, že jeden z trojice musí zmizet, a je přesvědčen, že je to on, kdo musí zemřít. Jeho utrpení je příliš velké, těsně před Vánoci přichází i přes její zákaz k Lottě, zde dojde k horoucímu výlevu oboustranných citů s vědomím nemožnosti jejich naplnění. Lottin soucit přitom hraje možná větší roli než láska a zhrzený Werther se toulá nocí.

Zhrzen láskou i původem se o půlnoci Werther zastřelí, nalezen je v šest ráno a umírá až v poledne. Lotta se zhroutí, ani Albert nemá sílu vyprovodit přítele na poslední cestě. Poslední události poznáváme střídavě z dopisu Lottě na rozloučenou a z přímého popisu děje. Werther věří tomu, že se obětoval pro jejich štěstí, přitom se vlastně sobecky těší na cestu k Otci, kde se později setká s Lottou a jejich láska bude naplněna.

První díl se mi svoji lehkostí hodně líbil, obsahuje oslavu přírody a lásky, druhý díl, směřující k tragickému vyvrcholení, už moc ne, protože dnes by to člověk prostě řešil jinak a pro ubohého Warthera nemá moc pochopení. Přehnané city, tragika a pohnutí v každém slovu nebo pohledu mi prostě nesedí. Přesto má Utrpení mladého Werthera svoji sílu v nemožnosti vzepřít se lásce silnější než lidé. Tato láska rozvrací manželství, otevřená je i otázka, kdo má na Lottu větší nárok - Werther nebo Albert? Ale to, jak vlastně smýšlí Lotta a co cítí se nedozvídáme, maximálně z Wertherové interpretace jejích nejasných náznaků.

Spřízněni volbou

Na začátku románu se seznamujeme s Eduardem a Charlottou, novomanželi v nejlepším věku. Na svém zámku řeší otázku, zda pozvat setníka, starého Eduardova přítele, který se dostal do existenčních problémů. Charlotta by raději zůstala jen ve dvou a užívala si jeden druhého, připomíná jejich pohnuté osudy, cesty v cizině i předchozí sňatky a tvrdí, že nyní již mají nárok na klid. Druhý den se k debatě vrací a Charlotta přiznává, že by na zámku ráda uvítala svoji schovanku Otilii, která je, společně s její dcerou Lucianou, v penzionátu. Nakonec pozvou oba, první přijíždí setník, který vyměřuje pozemky a věnuje se úpravám zahrad a sadů. Nechtíc přitom kritizuje předchozí Charlottinu práci, což vnáší první drobný nesoulad mezi oba manžele, navíc se Charlotta cítí osamělá protože Eduard tráví více času ve společnosti přítele.

Jednoho večera dojde na diskusi o spříznění chemických prvků, tyto poznatky jsou aplikovány na mezilidské vztahy a debata vyústí v potřebu pozvat Otilii. Ta se po příjezdu stará vzorně o domácnost a mezi ní a Eduardem vzrůstá vzájemná náklonnost. Podobně se i Charlotta postupně sbližuje se setníkem při práci na úpravách panství, jejich počáteční nevraživost je překonána. Na zámek přijíždí také hrabě a baronesa, milenci, jež se nevyvázali ze svých manželství a tak spolu tráví jen volné chvíle, což odsuzuje Mittler. Tento jinak velmi tolerantní bývalý kněz řeší a uhlazuje veškeré spory v okolí, stále však považuje svátost manželskou za posvátnou, ale hrabě ji v diskusi velmi snižuje. Hrabě je nadšen setníkovou prací a rozhodne se jej doporučit ke dvoru, čímž je Charlotta zdrcená. Baronesa zase při hovoru s Eduardem postřehne jeho vášeň k Otilii a ze zlomyslnosti zralé ženy vůči mladé dívce - konkurenci se rozhodne doporučit ji na vychování jinde. Dvojice nově příchozích tak přináší svár a neštěstí do společnosti, přesně jako Mittler předvídal.

Vzájemná přitažlivost vede tak daleko, že když večer končí manželé v objetí, představují si každý někoho jiného a druhý den skutečně končí Eduard v náručí Otilii a Charlotta v setníkově. Jenže Charlotta si je vědoma svých povinností, snaží se ovládat, zato Eduardovo propadnutí je naprosté a úplné. Charlotta plánuje odchod Otilie zpět do penzionátu a slibuje si, že až zůstane s manželem sama, vše se vrátí do původních, byť poněkud nudných kolejí.

Po dokončení prací skutečně setník odjíždí a Charlotta očekává od Eduarda stejnou oběť jako učinila ona, tedy ukončení vztahu s Otilií, jenže on plně propadl kouzlu mladičké dívky. Po vážném rozhovoru odchází Eduard ze zámku pod podmínkou, že Otilie zůstane, na vztahu obou žen se kupodivu vůbec nic nemění. Mittler vyhledává Eduarda v jeho samotě a snaží se zachránit manželství za každou cenu, s tímtéž úkolem se vydává i za Charlottou. Od ní se dozvídá, že je v naději a počala té noci, kdy došlo k onomu nečekanému objetí, což je pro Mittlera jasný důvod k zachování manželství. Tato novina ale vyleká a zmate Eduarda natolik, že se vydává do právě vypuklé války.

Druhý díl je obohacen aforismy z Otiliina deníku a zahajuje jej debata s architektem a právníkem ohledně hrobů, ve které se rozebírá význam památky na mrtvé. Mladý architekt, který nahrazuje setníka při dokončování úprav sídla, se věnuje rekonstrukci kostela a rozhoduje se jej sám vymalovat. Při tom mu pomáhá Otilie, ke které architekt pojme jistou náklonnost, ona však myslí jen na Eduarda. Oprava nádherného kostela je brzy dokončena, což komentuje Otilie v deníku úvahou o tom, že se umělec vzdaluje od svého díla, které po dokončení slouží a patří jiným.

Na zámek přijíždí i Charlottina dcera Luciana, která vnese život do celého sídla, jezdí po návštěvách, které jsou bohatě opláceny. Tento společenský ruch kontrastuje s předchozí ospalostí, vyplněnou zvelebováním sídla. Luciana si postupně získá přízeň celého okolí i společnosti, zaujme i jistého mladého šlechtice a chystá se svatba, což všeobecný zmatek ještě znásobí. Sama Luciana je přelétavá, jaksi dětská, povrchní až rozmazlená a žije jen svojí zábavou. Na druhou stranu je i bezprostřední, čímž občas boří společenské konvence a je i štědrá, neznaje cenu peněz, pocházejících jak od matky, tak od bohatého ženicha. Zkrátka je pravým opakem Otilie, jejíž něžná a prostá přitažlivost často u mužů vítězí, a i ženich, spřáteliv se s architektem, byl rád Otilii nablízku.

Pomalu nastává zima, na zámku je stále velká společnost, celý roj okolo Luciany okázale hýří a přesouvá se po "polském" způsobu ze statku na statek až k sídelnímu městu. Před vánoci se zámek vzpamatovává z bujarého veselí, architekt odjíždí na nové místo, a místo něj přijíždí pomocník z penzionátu, oddaný Otiliin učitel. Ten vnáší klid do již komorní společnosti, debaty se pro změnu týkají výchovy a pedagogických zásad a je zmíněn rozdíl ve výchově prostých a vyšších stavů. Pomocník chválí Otilii jako vychovatelku a v souladu s plány ředitelky penzionátu zamýšlí pojmout Otilii za ženu a postupně převzít penzionát. Tento záměr se shoduje se snahou Charlotty dostat Otilii z domu a získat zpět Eduarda, vše však odkládá až po porodu. Novorozený Oto je nápadně podoben setníkovi, ale oči jsou zase Otiliny.

Nastává jaro, Otilie se stará o novorozence a stále myslí na Eduarda a jeho brzký návrat. Na návštěvu přijíždí i anglický lord, Eduardův známý z cest, který svým vyprávěním otevře oči oběma ženám v tom smyslu, že budované dílo je bez majitele prázdné. To pohne Otilii k záměru přivést Eduarda zpět na sídlo nezávisle na vlastní touhy. Válka již skončila, Eduard se setkává se setníkem a nabízí mu Charlottu, když mu přivede Otilii. Eduard bere vše za hotovou věc, pro všechny výhodnou, původně totiž Charlotta zamýšlela oženit ho s Otilií. A tak se Eduard vrací tajně na zámek, prohlíží si změny a nečekaně se setkává s Otilií, jež je na procházce s nemluvnětem. Toto setkání Otilii zdrží a místo obvyklé cesty kolem břehu volí lodičku, tu ale v rozrušení převrhne a nemluvně utone. Touto tragedií jsou všichni zhrozeni, ale spíše ji berou jako smutný katalyzátor událostí než jako tragedii samu o sobě.

Charlotta dává souhlas k rozvodu, sama však majorovi odmítá jakýkoliv příslib ohledně budoucnosti. Jenže Otilie se zříká Eduarda, protože se tímto vztahem zprotivila svým zásadám a touží vrátit se do penzionátu a plně se věnovat výchově. Otilie odjíždí a Eduard vyráží do hostince, kde je ubytována. Zde se nešťastnou náhodou setkají, ale Otilie nepromluví ani slovo, přesně jak se zavázala, místo do penzionátu se však vrací zpět na sídlo, kam se vrací i Eduard. Všichni tři zde nyní žijí vedle sebe a doufají, že se vše srovná. Otilie stále nemluví, přestane jíst a nakonec umírá vyčerpáním, vzápětí ji na onen svět doprovází Eduard, který umírá bez zjevné příčiny, zřejmě steskem.

Základní osu tvoří popis milostného n-úhelníku, zejména osudová posedlost a pobláznění mladou dívkou, vnitřně zdůvodněná přírodními zákony. První cca dvě třetiny románu, totiž postupný vývoj vztahů mě celkem bavil, ale vyústění knihy mě moc nenadchlo, podobně jako u Utrpení mladého Werthera.

Kniha formou společenského románu popisuje tehdejší šlechtickou společnost, přičemž je zdůrazněna jeho převaha nad prostým lidem i potřeba majetku a dobrého původu. Prostor dostanou různé diskuse o různých společenských tématech, zejména modernější a volnější pojetí vztahů i manželství. Narážíme však i na přecitlivělost ve vztazích, ono romantické rozechvění při pouhém spatření apod., na druhou stranu poznáváme i hrubost v jiných směrech, kdy třeba smrt dítěte nikdo moc neprožívá a naopak je až pragmaticky vítána jako ulehčení situace. Také to, že Otilie, byť nevědomky, odloudila Charlottě manžela, ale na vztahu obou žen se nic nemění, vzbuzuje dnes spíše podiv.

Vzájemné vztahy jsou líčeny na pozadí úprav sídla a slavností, ty jsou líčeny barvitě a živě, vše je krásně čitelné a některá zákoutí a scény člověk doslova vidí. Na zámku panuje určitý poklid a až umělecky tvořivá nálada, je líčena krása sadů a lesů i radost zahradníka, jemuž vše roste a kvete. Hrdinové samotní jsou přitom zmítání dějem prakticky v rozporu s jejich plány, jakoby nahodile, často je sice něco naplánováno, události se však odehrají jinak, což realitě života odpovídá věrněji, než by člověk od romantického díla čekal.

Obě díla jsou myšlenkově velmi podobná, věnují se nenaplněné lásce i tomu, že láska vítězí nad rozumem i racionalitou a osudové lásce se nelze vzepřít, protože je silnější než lidé. Dnes by se sice většina situací řešila jinak, to ale na této ústřední myšlence nic nemění. Ale až na pár poetických nebo myšlenkově zajímavých scén mě obě díla moc nezaujala.

18.11.2008
goethe romantismus literatura_klasika
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.