Kdo by neznal Karla Hynka Máchu, jednoho z prvních českých (romantických) básníků a velikána naší literatury? Známe ho ze školních lavic jako nedotknutelnou postavu hodnou obdivu a respektu. Nebo ne?
Mácha zemřel v 26 letech a jako (každý) mladý člověk si užíval života plnými doušky, včetně sexu, o němž si psal šifrované zápisky do svého deníku. Tento fakt může být šokující, protože si Máchu představujem jako romantika, jako „rozervanou duši toulající se po hradech a v noci plačící na hřbitovech“. To je samozřejmě také pravda, Mácha skutečně navštívil celou řadu českých hradů, viz, třeba bakalářská práce na toto téma. Jenže jeho výlety na hrady zahrnovaly například i účast na plese a lásku k Marince Stichové, dceři lesníka z myslivny Želetínky. Mácha se dokonce vydal pěšky do Itálie (s přítelem Antonínem Strobachem) a tato cesta zahrnovala desítky litrů vína – 6 žejdlíků vína (=3 litry) (každý?) den a – „holky na nás braly“ – zapsal si do deníku 13. srpna 1834.
Pavel Vašák: Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy
Ale zpět k jeho deníku. Šifrovaný deník K.H.Máchy, obsahující explicitní popisy erotických scén s (jeho) Lori, je téma (stále?) žhavé. Kritické knižní vydání Máchova deníku vyšlo až v roce 2007. Jako první ho rozluštil Jakub Arbes roku 1884 ale nepublikoval ho, po druhé světové válce vyšly různé verze deníku v zahraničí a v samizdatu ale s různými chybami. Později se na internetu objevilo několik až bulvárních článků a to vše vedlo ke kritickému vydání deníku v roce 2007. Kniha Pavla Vašáka „Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy“ se dnes prodává na aukru za cca 1200 Kč ale se štěstím se dá sehnat i levněji, mě se to podařilo za 650 Kč.
Potřeba Máchy jako symbolu
O tom, že Mácha pical Lori odzadu, už dnes ví každý, jenže celé téma je mnohem složitější. Ve své době byla totiž společenská potřeba geniálního básníka, českého, národního. A tato potřeba byla stotožněna s Máchou, spojovaného s láskou. Jeho kult začal být budován ihned po jeho smrti, přesto nás boj o pochopení jeho ne příliš rozsáhlého díla provází od odmítnutí prvního vydání Máje (1836) přes demonstrativní převoz jeho ostatků v roce 1939 až do dnes. A jak se při budování kultu vypořádat s tím s explicitními, byť šifrovanými, erotickými pasážemi? Mimochodem, zbožštění Máchy nebylo jednoznačné, např. Tyl vydal roku 1840 novelu Rozervanec, kde Máchu karikoval. Každopádně, když se z Máchy stal symbol (i politický), tak se musela řešit otázka zveřejnění jeho deníků. Otázka totiž zněla – není to není to znehodnocení jeho kultu?
Dešifrování deníku
Jako první deník dešifroval Jakub Arbes, což sugestivně popisuje v „Rozhledy literární, 1886“. Šlo o noc z 11. na 12. prosince 1884, kdy si vypůjčený deník donesl domů a v následujících hodinách začal dešifrovat jednotlivé znaky. Druhý den zjistil, že sudé řádky jsou psány pozpátku a dešifrování úspěšně dokončil, byť s drobnými chybami. Arbes považoval obsah deníku za natolik obrazoborecký, že doporučil jej nezveřejňovat celý, protože „některé části týkající se nejchoulostivějších záležitostí není radno zveřejňovat“.
Ve Vašákově knize jsou zmíněny peripetie vlastního dešifrování, spíše informativně a populárně. Deník byl psán převážně česky, obsahuje německé citace a 4421 šifrovaných symbolů. Zajímavé je použití známých principů kryptoanalýzy u konkrétního problému. Mácha použil jednoduchou substituční šifru, kdy jednomu písmenu české abecedy odpovídá právě jeden řecký znak. Zajímavé jsou ale ty praktické postřehy, Mácha totiž píše zleva-doprava a zprava-doleva, česky i německy, což dešifrování komplikuje. Na druhou stranu rozluštění šifry usnadňovalo to, že u některých znaků používal českou diakritiku.
Deník
Mácha si deník psal od 16. září do 6. listopadu roku 1835, tedy pouhých 7 týdnů, a jeho deník má 29 záznamů. Jenom?, chtělo by se říci, a tolik pohoršení to způsobilo. A je to opravdu deník, není to erotická povídka, je to pouhý zápis o dění, konstatování proběhlého aktu.
Deník samotný se primárně věnuje běžnému životu a činnosti Máchy, zápisy nejsou na denní bázi. intimní zápisy jsou často krátké a stručné, typu – ráno onanie, večer odzadu, najdou se však i delší popisy, zmiňuje kde (u kamen, na kanapi, na zemi) a jak – často pozadu, popisuje, jak jí líbal stehna nebo strkal hlavu pod sukní. Najdeme zde i prvky dominance a voyereství – vykasal ji sukni a prohlížel si ji. Zmiňuje i mordyjáckou prdel (její sestry?) nebo pohled na prsa kojící žena. Proto je dnes označován za loudila, dominátora a macho.
Jenže … byl mladý, nevybouřený a kdo se (rád) nepodívá na pěknou holku? A Lori byla podle Sabiny pěkná. Proč se to Máchovi vyčítá? Protože napsal Máj a stal se kultem? Protože bychom tohle čekali spíše mezi osazenstvem čtvrté cenové? Tam když někdo řekne, kolikrát to s kým včera dělal a jak, tak je pořádnej bejk. Jenže ani ten Máj není o kytičkách a motýlcích ve svitu měsíce. Romantismus není romantika. Máj je drsný, plný kostlivců, umrlců, objevuje se tam vrah, resp. otcovrah atd.
Nešlo však jen o fyzické projevy, Mácha na Lori žárlil, zamykal ji doma, trápil ji i psychicky, říkal ji, že ji nemiluje atd. V deníku je 15 krát označena jako ona a jen třikrát se objeví její jméno. Je to neúcta, nebo ji nechce kompromitovat? Schválně, kdo si píše(te) deník, jak v nich označujete své blízké? A navíc, romantismus přivádí na scénu „já“ a řeší vztah „já“ ke světu. Proto jsou v romantismu populární deníky a cestopisy. A romantičtí básníci navíc moc nerozlišovali mezi životem a dílem, takže, i když psali deník, tak počítali s jeho zveřejněním…
Mácha a surrealisté – spor v roce 1936
Kult Máchy trval zhruba do roku 1936 (100 let od Máchova úmrtí). Při té příležitosti ho surrealisté prohlásili za proto-surrealistu a následně se jej snažili zcivilnět. Narazili přitom samozřejmě i na otázku vhodnosti publikování deníku široké veřejnosti.
Máchovskému tématu se věnoval sborník „Ani labuť ani Lůna“ a problematickou byla zejména stať Bohuslava Brouka. Po vydání sborníku následovaly soudní spory. Jejich zárodek se objevil ještě před vydáním deníku, totiž poté, co K. Jánský nechal R. Jakobsona opsat deník a tento opis se přes V. Nezvala dostal k B. Broukovi a ten plánoval jeho otištění. Jakobson se bránil, že (tajně pořízený) opis nikomu nedal. Do ohně pak ve sporu přilévají olej Nezvalovy přednášky, kde zmíní existenci deníku a uvádí pár citací, v jedné přednášce dokonce uvádí dosti naturalistické shrnutí deníku, tam bych to pobouření možná i chápal.
B. Brouk (podle Jánského protekční surrealistický spratek) vystupuje (ve své stati ve sborníku „Ani labuť ani Lůna“) proti kupčení s Máchovým odkazem při slavnostech, proti tomu, jak se k jeho odkazu hlásí každý hostinský, kolem jehož hostince Mácha kdysi prošel, bojuje proti všem těm, kteří si na Máchově odkazu budují vlastní kariéru, hledajíc sebenepatrnější zmínku o něm. Ale na druhou stranu paradoxně brání uveřejnění jeho deníku. Byť Brouk nikoho nejmenuje, Jánský se v tomto popisu poznal a požaduje zabavení sborníku, hrozí žalobami. Předolává asi dvacet svědků, kteří potvrdili, že ho v tomto popisu také poznali. Všichni se však shodují v tom, že to není z důvodů puritánských ale na ochranu básníka, z piety k němu.
Brouk se brání, že nemyslel konkrétně Jánského, dokonce ho nepovažuje za puritánského, protože, cituji: „v době napsání článku měl jsem ve svém vlastnictví výtisk Erotické revue, ve kterém jest otištěn portrét soukromého žalobce (=Jánský) nakreslený profesorem V. H. Brunnerem, který jej zpodobil, kterak ještě v době, kdy soukromý žalobce měl vlasy, drápce se prstem v obrovském ženském pohlaví. Rovněž mi bylo známo, což jest rozhodujícím, že soukromý žalobce sám tento svůj portrét zaslal redaktoru Erotické revue.“
Temná stránka u Lori
V Máchově díle se opakují motivy otce, jež svedl synovi přítelkyni/milenku. Mělo to nějakou inspiraci v realitě, u Lori? Faktem je, že Mácha nebyl její první a silně žárlil. Když Lori otěhotněla, její nemocná matka se tímto silně rozrušila a následně zemřela. Při pohřbu vynutil Mácha na Lori u matčiné rakvi doznání, které pak dramaticky prožívá – v dopisech nebo deníku nalézáme věty jako … a já nezešílel … nebo Miloval bych i kurvu, jen kdyby mě měla ráda. Zmiňuje v této souvislosti „eine Notzucht“, tedy znásilnění. Někteří autoři mluví o násilném smilstvu, rozlišují tedy (dobrovolné) smilstvo (prostituce/promiskuita) a znásilnění. V tehdejší společnosti bylo obojí stigmatizováno a/nebo trestáno. Pro plné pochopení bychom se museli detailněji ponořit do tehdejšího trestního řádu a hlavně morálky, vnímání svobodných matek atd. A i proto je nám dnes vztah Máchy k Lori obtížněji pochopitelný…
Časová osa
- 1810 – Narodil se K.H.Mácha (rozený jako Ignác)
- 1817 – Narodila se Lori
- 1833 – Mácha se seznámil s Lori
- 1836 – Mácha vydal Máj
- 1836 – Mácha umírá, jeho pohřeb připadá na datum plánované svatby – 8. 11. 1836
- 1837 – Umírá Máchův syn Ludvík v 9 měsících
- 1849 – Svatba Lori (policejní úředník František Sieh)
- 1884 – Jakub Arbes rozluštil Máchův deník
- 1891 – Umírá Lori
- 1936 – Vychází sborník „Ani labuť ani Lůna“ a objevují se následné soudní spory
- 1939 – Převoz Máchových ostatků a „druhý“ pohřeb
- 1976 – Italské vydání deníku – způsobilo skandál, proto následovala další vydání
- 1976 – Exilové vydání deníků – nakladatelství Sixty-Eight
- 1976 – Samizdatové vydání deníku
- 1981 – Pařížské exilové vydání
- 1986 – Sto let od prvního publikování (resp. rozluštění) deníků vedlo k jejich modernímu vědeckému zracování
- 2007 – Pavel Vašák: Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy – oficiální a kritické vydání deníků
Další odkazy
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Den%C3%ADk_z_roku_1835_(M%C3%A1cha)
- https://ales-cesal.webnode.cz/historie-kolem-nas/sifra-mistra-hynka-intimni-deniky-k-h-machy/
- https://theses.cz/id/fjamt5/Literarni_odraz_cest_v_dile_Karla_Hynka_Machy_Kristyna_Ku.pdf
- https://www.idnes.cz/xman/styl/k-h-macha-macho-zarlivec-a-sexualni-predator-ktery-rad-pical.A101118_161437_xman-styl_fro