Miloslav Stingl – Sex v pěti dílech světa

Miloslav Stingl byl významný český cestovatel a etnograf, který procestoval celý svět a zkoumal různé aspekty jednotlivých (domorodých) kultur a to včetně sexu. Tyto zkušenosti shrnul v relativně útlé knížce „Sex v pěti dílech světa“. Některé kapitoly nebo odstavce mají až telegrafickou stručnost, ale ono to ve skutečnosti pro získání celkového obrázku celkem stačí. A ten celkový obrázek je takový, že středověká křesťanská Evropa je v tomto ohledu poněkud nudná. Různé kultury totiž dokáží být značně vynalézavé (a někdy i bohužel kruté)…

Když to shrnu, všechny „primitivní“ národy měly rády sex a to v různých podobách. Nicméně nelze tuto problematiku zobecňovat, protože to měl každý národ nebo kmen jinak. A dále v tom nelze hledat lacinou senzaci.

Polynésie a Austrálie

Autor líčí ostrovy Samoa jako ostrovy lásky, kde je mnohem volnější přístup k sexu. Zmiňuje jako normální sex se sestrami manželky nebo bratry manžela, zaučení staršími muži a kult vyvolené panny, která je na tom vlastně špatně, protože si jako jediná neužije…

Dále se věnuje Austrálii a jejím domorodcům, které jsme jako jedny z mála mohli prozkoumat ve stavu jako v době kamenné. Také tito domorodci jsou v otázkách sexu mnohem volnější a spontánnější. Nespojují oplodnění se sexuálním stykem, ale věří, že do ženy vstoupí duch ještě nenarozeného dítěte a díky tomu počne. Nicméně soulož ji na toto lépe připraví.

Papuánci jsou známí jako lidojedi a kanibalové. Ale Trobriandský ostrov Kiriwina je spíše ostrovem sexu než kanibalů, což potvrdil výzkum už v době první světové války (Polák Malinowski). Místní dřevěné plastiky i pohádky a pověsti jsou prostoupeny sexem. Ze zvyků lze zmínit škrábání jako lehce SM předehra, nabízení manželky a dcer hostovi a další. A i zde vidí muže jako toho, kdo souloží napomáhá „otevření ženy“ (viz guru Jára a odháčkování).

Indiáni

Jihoameričtí indiáni (Inkové) podle nádob v Peru (Lima) a podle svědectví prvních kolonizátorů preferovali nekoitálním styk a také zoofilii, a to se zvířaty od kolonistů, což popisuje kronikář Ciezo de León. Kronikáři líčí sodomii, krvesmilstvo a homosexualitu, například v chrámech se muži oblékali jako ženy, vládce měl jako první manželku vlastní sestru atd. Indiáni používali i afrodiziaka, zejména koku, která má vliv na sexuální výdrž. Další přínos koky je v tom, že pro anální sex uvolňuje svalstvo svěrače a snižuje práh bolesti. Zmíněna je i ženská homosexualita, tedy proslulé Amazonky – bojovnice, které měly svoji služku (resp. manželku).

U severoamerických indiánů hrála žena (squaw) druhé housle. Ženy tvrdě pracovaly a muži se často spíše milovali s muži. Ale i s ženami, kterých mohli mít více. Vstup do dospělosti provázely obřady, kde mladí muži snášeli bolest nebo rituální zbavení panenství u dívek. Známé jsou i pověsti o ženách s ozubenou pochvou nebo mystické vidění Berdache. K mladému muži přišla ve snu Luna a dala mu na výběr zbraň nebo ženské šaty; zbraň mu ale odmítla vydat. A tak se mladík převlékal za ženu, bylo to prý běžné vidění a Berdache požívali značné úcty.

U Eskymáků (správně Inuité) je zmíněna role šamanek, báje o dívce, kterou svedla tchýně převlečená za muže, nebo soulož s čerstvě zemřelou manželkou – poslední soulož (jako rozloučení?).

Indie

Nejznámějším indickým (a nejen Indickým) dílem je samozřejmě Kamasutra, kterou poprvé přeložil do češtiny Vladimír Miltner (spolužák autora této knihy) v roce 1969. Toto vydání však prý prošlo (socialistickou) cenzurou a některé části byly vypuštěny.

Kamasutra je tantrický text pro milence, vychází z toho, že pohlavní spojení bohů Šaktí a Šivy obohacuje svět o energii. Autor Kamasutry, mnich Vátsjájana, žil pravděpodobně asketickým životem a nepoznal milování. Ve své knize zmiňuje množství poloh a jejich variací, často s poetickými názvy. Kamasutra však byla/je něco víc než jen katalog poloh, je to komplexní příručka životem. I Indové zdůrazňují ne-plýtvání semenem, které je až posvátné, obřadní soulož, promiskuitu, zkrátka užívání si života.

Později byla (brahmány) tato volnost nahrazena věrností, která vedla k extrémům, kdy byly vdovy zpopelněny s manželem, nebo k existenci panenských vdov. Bylo totiž zvykem zasnoubit už malé děti, jenže když chlapec zemřel ještě jako dítě, zasnoubení platilo dále. Dívka se tedy nesměla znovu zasnoubit a musela zůstat věrná prvotnímu zasnoubení, takže byla vdova a panna zároveň.

Z Indie nepochází pouze Kamasutra, z 15. století pochází další příručka, Ananga Ranga (v překladu Scéna boha lásky či Stádia lásky). A čím je Kamasutra v literatuře, tím je Khadžuráho ve výtvarném umění a architektuře. Jedná se o komplex desítek hinduistických chrámů obsahující stovky soch sexuálních styků.

Čína a další asijské země

Pro další asijské země, Japonsko, Čínu a Koreu, je charakteristický (až) cudný ale při tom rafinovaný přístup k sexu – Asie byla/je plná kultivovaného citu. Velký vliv na celou společnost měl taoismu (cesta). Podle něj musí mezi mužským principem jang a ženským principem jin proudit energie čchi. Z toho plyne potřeba co nejčastěji souložit a každým orgasmem přispívat k udržení světa v chodu. Žena má tedy prožít co nejvíce orgasmů ale plýtvání semenem znamená oslabení principu jang, tzn. soulož bez ejakulace…

Prostituce byla (v Číně) běžná, psal o ní prý i Marco Polo – uvádí, že na předměstí (budoucího) Pekingu žilo dvacet tisíc prostitutek a zmiňuje i bordely na lodích (květinové lodě). Dalším známým fenoménem jsou Japonské Gejši, které byly vychovány jako vzdělané a kultivované dámy a společnice, nikoliv však sexuální.

Judaismus (starozákonní Židé)

Judaismus je monoteistické náboženství a sexuálnímu životu se věnuje prvních 6 knih Starého zákona a Talmud. Nejvýznamnější je v tomto kontextu Šalamounova píseň písní, což je dialog milenců opěvující krásy těla. Později byla tato píseň (prý neorganicky včleněná do Starého Zákona) interpretována jako vztah Boha k (vyvolenému) národu. Také starozákonní Židé uctívali pyj (podobně jako třeba Indové), symbolem pro něj je had, ale vztah k prvotnímu hříchu je prý odvážná hypotéza; obřízka byla chápána jako smlouva s bohem.

Také pro starozákonní Židy byl sex původně i potěšením, postupně se začal omezovat na (pouhé) manželské „množte se“. Homosexualita, krvesmilstvo a další, dříve tolerované praktiky byly postupně zakázány (Sodoma, Gomora) a vznikla určitá (složitá) pravidla, které později převzalo křesťanství. Ze Starého Zákona pochází i název Onanie a to podle Onana, ale ve skutečnosti to byla přerušovaná soulož.

I Židovství mělo mnohoženství, ale žena byla především dobrá matka a pečovatelka o rodinný krb.

Arabové (a Islám)

Zatímco judaismus měl jakousi rovnoprávnost mezi mužem a ženou, Islám klade muže před ženy. Žena nemá odmítat styk se svým manželem, opět se odsuzuje homosexualita, incest atd. Menstruace byla chápána jako nemoc a po ní musela žena provést rituální očistu, tento obřad byl převzat ze Židovství.

S Islámem je také (neprávem) spojována ženská obřízka. Ta pochází z Afriky a je to velmi krutá procedura, jedná se o amputaci (odstranění) klitorisu. Kromě fyzické bolesti jsou problémem strašné hygienické podmínky pro hojení, navíc se tím ženě odepírá potěšení a stává se pouhou „matrací“ pro muže. Na druhou stranu, s Arabskými a orientálními zeměmi máme spojené (možná až naivně romantické) představy o harémech, což ve skutečnosti (harím) znamená zákaz.

Antické Řecko

Ve starověkém Řecku byl preferován anální styk a to i se ženami, jedno z přízvisek bohyně Afrodité bylo Kallikygos (ta s krásným zadkem). Významné byly vztahy mezi muži a to i mezi mladšími, kdy byl dospělý muž (cca 25 let) opatrovníkem (erates) mladšímu (12-17 let, než měl vousy, eromen). Kromě mužské homosexuality je samozřejmě známá ženská a to díky básnířce Sapfo a ostrovu Lesbos.

Muž měl manželku, dále druhou, nezákonnou manželku (palleko), muže, mohl se stýkat s heterami, což byly vzdělané ženy znalé různých způsobů a polohy, i sebeukájení bylo tolerováno. Otázka prostituce byla komplikovanější, kromě hetér existovaly i obyčejné, pouliční prostitutky a prostituti, kterých si ale společnost moc nevážila. Dále existovaly chrámové prostitutky – stovky žen – souloží s návštěvníky uctívali bohyni, jíž byl chrám zasvěcen.

Antický Řím

Od Řeků pochází „erotika“ podle boha Eros, od Římanů láska podle boha Amor (mimochodem, Amor pozpátku je Roma) i sex. Slovo sex pochází zřejmě od „secare“, tedy řezat, sekat, oddělovat. Podle pověsti byli lidé původně hermafroditi a měli jak pyj, tak vagínu. Zeus je však rozřízl na dva (takže pohlavní styk lze chápat jako návrat do původní jednoty?). Tato báje je řecká, ale Římané ji znali a na jejím základě vzniklo slovo sex.

I v Římě vznikla básnická oslava lásky, Publius Ovidius Naso napsal „Umění milovat“, detailní návod jak svádět a uspět. Kniha se stala, řečeno dnešní terminologií best-sellerem, ale císař Augustus ji považoval za nemravnou. Autora zavrhl a poslal do vyhnanství, knihu zakázal, přitom Římané propadali různým výstřelkům a orgiím, což dokládají i fresky z Pompejí.

V Římě bujela prostituce, homosexuální vztahy, zejména mezi muži, odehrávaly se slavnosti a orgie (prý alá dnešní Pride pochody). Sex a prostituce zkrátka bujeli zkrátka všude, zmíněná je třeba Mesalina (třetí manželka císaře Claudia), která po nocích „pracovala“ v nevěstinci (v blond paruce a pod jménem Lycisca – Vlčice) bez nároku na odměnu, protože byla neukojitelná nymfomanka. Došlo také k posunu ideálu krásy od štíhlé ženy po baculky, atd. Problémem tak byla zejména (ženská) nevěra. Za prokázanou nevěru provedl podvedený manžel (nebo jeho sluha nebo otrok) anální soulož na viníkovi. Násilná anální soulož byla v mnoha kulturách znamením pokoření protivníka.

Zkrátka pro středověkou Evropu byl antický Řím říší orgií, dekadence a nemravnosti – mnozí v tomto vidí paralelu s dneškem, ale když se zamyslím nad tím, co je zmíněno u ostatních kultur, tak bych to zase tak tragicky neviděl…