Pačess vydali druhou desku s Bárou. Hodnoceni minulé jsem končil tím, že tu možná vzniká něco fakt velkého. Naplnilo se toto očekávání dvojkou? Ano i ne. Ten whau efekt jako u jedničky se nekoná, ono totiž obhájit vítězství v lize (mistrů) je složitější než vyhrát poprvé. Proste všichni (už) mají velká očekávání… Zatím mám za sebou jen pár prvních poslechů ze streamu, na finální hodnocení si počkám na fyzicky nosič. O jeho koupi vlastně nepochybuji.
Dvojka začíná tam, kde jednička skončila – intrem/outrem „Bakus“. Nejdřív mám trochu dojem, že Pačess prostě zopakovali úspěšnou formuli z jedničky, ale nejpozději v půlce druhé skladby „Proměna“ mi dochází, že tak jednoduché to není. Dojde totiž k přitvrzení a deklamovaná němčina posouvá skladbu zase trochu jinam. Následující „Maškara“ evokuje starší, metalovější a kytarovější tvorbu; více než desetiminutová „Na spravedlnosti“ je rozmáchlá, táhlá a variabilní Pačessovina. Ne, nepoznám typické Pačessovy riffy (mezi stovkou dalších kytaristů) jako někteří ale tenhle typ skladby mi prostě zní hlavou, když se řekne Pačess… A do toho hostující zpěv a progresivní klávesy…
Dvojka mi přijde metalovější, tvrdší a jakoby návrat ke kořenům, v některých momentech a náladách určitě. Na definitivní závěr si počkám na fyzický nosič, ale první dojem je – Pačess to opět dokázali a natočili výbornou desku. Bárovsky éterickou i Pačessovsky tvrdou, táhlou i melodickou. A rozhodně doporučuji poslech v klidu a s kvalitním zvukem. Špunty, cesta do práce šalinó a Pačess – to nejde moc dohromady…
Stopáž 35 minut je za mě ideální, ty nejlepší rockové/metalové desky za 60.-80. let mají podobnou stopáž. To jen v devadesátkách si každej myslel, že musí narvat na CD 74 minut hudby ale málokdo na to měl…
Trojka už prý nebude (ale nikdy neříkej nikdy, že), což je svým způsobem pochopitelné. Jak na tohle Pačess naváží? Co bude dál? Skončí na vrcholu? Samé otázky…