Vyšlo další parádní číslo Parambucha Zine a mohl bych o něm prakticky zopakovat to, co tvrdím o každém čísle, (naposledy to bylo číslo 16). Totiž to, že je to naprosto parádní čtení. Mě osobně vždycky zajímalo to (metalové) zákulisí (byť se člověk často dozví něco, co nechce vědět), takže pro mě ideální čtení…
Jádro zinu totiž tvoří rozhovory. A redaktoři patří mezi znalce a matadory naší scény, kterou znají (i osobně) opravdu detailně a důkladně. Tudíž jdou v rozhovorech do hloubky, neptají se jen na hudbu ale i na věci okolo. Nezpovídají jen hudebníky a dostane se i na méně známé osobnosti, které tvoří (metalové) podhoubí.
Takže kromě „provařených“ osobností typu Big Boss a Necrocock (jehož tvorbu opravdu neocením) dostane prostor kultovní a na scénu se vracející Pípa; dále Khaablus, Alesh A.D. s projektem Ravenoir, zvukař a producent Otyn, Desed, tentokrát v rámci Trny a Žiletky, Maty z Gutalax pohovoří o filmech (na VHS). Metalovou archeologii nebo naopak nová jména zastupují Tudor, Temora, Section Brain a další, svoji tvorbu rekapitulují Godless Truth a mimo metal míří dokument o XIII století. Jak je vidět z výčtu, jde o lidi, kteří mají opravdu co říci, někteří jsou zpovídaní již po několikáté – ať už v rámci jiného svého projektu nebo aktuálních aktivit.
Recenze beru spíše jako seznam toho, co se urodilo na naší scéně a co si případně poslechnout. Těch pár vět věnovaných jednotlivým deskám slouží opravdu jen jako upozornění, což v době internetu a streamů bohatě stačí a na podrobné recenze tu máme jiné, třeba Crazy Diamond, jeden z mála webů, které čtu…
Z Parambucha zinu je cítit nadšení a kamarádská nálada. Ta osobní provázanost je místy opravdu silná, třeba když jeden člen Solfernus (Paramba) zpovídá druhého člena (Khaabluse) právě o Solfernus, ale k žádnému střetu zájmu nedošlo. A kdybych to nevěděl, tak to z rozhovoru nepoznám, takže vlastně cajk. Pouze mi (všeobecně) chybí kontroverzní nebo nepříjemné otázky – tím nemyslím bulvár, ale … v historii většiny kapel jsou různá temná místa atd.
V zastoupení (zpovídaných) kapel je cítit silná „brněnská“ stopa, což mi vlastně vůbec nevadí, vlastně naopak, protože su taky z Brna. No, vlastně je to taková osa – Ostrava – Brno s přesahem přes vysočinu na Jižní čechy a Plzeň. Tohle vše platí po celou dobu novodobé existence zinu od čísla 6 – opravdu to táhnou borci od roku 2019? Neuvěřitelné…