Paradise Lost byla moje první undergroundová metalová kapela. On to teda skutečný underground nikdy nebyl, ale proti všem těm Metalikám, Anthraxům, Panterám a Sepulturám to bylo přeci jen něco jiného a v dobách začátku PL byl i Napalm Death „mainstream“. Bylo to v době půjčovaných kazet, kdy tu kazetu člověk poslouchal tak dlouho, dokud se mu nezačala líbit, ne jak dnes, kdy po půl minutě na YouTube člověk přeskakuje a zapomíná 🙂
Takže následovalo pouštění dokola prvních tři, čtyř desek a hledání dalších doom kapel, zejména My Dying Bride a Anathema. Když jsem si tehdy od někoho půjčil kazetu, tak na konci byla dost často As I die, jak to ty lidi různě přehrávali. Pak zklamání nad Hostem a tím, že po roce 2000 měli Depeche Mode víc kytar než Paradise Lost – docela paradox, když si člověk pustí Violator a Ghotic 🙂 Další zklamání bylo, když se v rozhovorech distancovali od své staré tvorby…
Takže Paradise Lost už asi dvacet let neposlouchám, ale jejich stopa je hluboká a tak doufám, že na Brutalu zahrají i něco ze starých dob.