Nedávno jsem narazil na celkem zajímavou knihu Umění a sex od Petra Horáka. Tato kniha se v pěti kapitolách věnuje zobrazení a reflexi sexu a erotiky zejména ve výtvarném umění a sochařství od nejstarších dějin až po přelom renesance a baroka.
V úvodu autor zmiňuje to, že erotické, až pornografické, výjevy (Egypt, Řecko, Řím) jsou v umění mnohem divočejší, než si myslíme. V dalších kapitolách toto tvrzení vysvětluje a dokazuje, operuje i s tím, že dnešní optikou nelze pohlížet na vnímání sexu a erotiky v dávné minulosti.
Pravěké jeskyně
První kapitola se zabývá jeskyními malbami a drobnými soškami alá (naše) známá Věstonická Venuše. Tyto nejstarší památky, resp. vyobrazení, zachycují především klín, ňadra a hýžďe, prakticky vůbec neobsahují „neerotické“ části těla jako hlava a nohy. Což dává smysl z pohledu toho „důležitého“ pro zachování rodu, jen by mě zajímalo, kdy a kde se vzal zájem o nohy vedoucí někdy k footfetishi. Mám na mysli tradiční čínskou (asijskou) masáž (akupunkturu) reflexních bodů na šlapkách, které mají mít napojení na různé orgány a další části těla. A nebo také (opět asijskou) posedlost drobnou nožkou, což jsem viděl i v Muzeu sexu v Amsterodamu.
Myslím, že to souvisí s tím, kdy se ze sexu stala víc „zábava“ než nástroj rozmnožování. Protože orální sex nebo vyhonění nohama v tomto smyslu nemá velký význam, i když je prý postříkaný obličej výrazem podřízenosti a oddanosti partnerky (v očích to štípe, psaly holky na eMimimu :). Což vlastně odpovídá tezi uvedné v knize, že v pravěku se žilo v tlupách a nebyla tam „majetnost“ nebo „přivlastnění si“ partnerů.
Ale zpět k jeskyním a jejich výzdobě. Zdobí je obrazy lovné zvěře a erotické motivy, viz třeba Čínské jeskynní porno nebo Německá jeskyně skrývá kresby nahých žen z doby kamenné. Obrazy lovné svěře jsou dosti konkrétní, erotické motivy zase spíše abstraktní až schematické (odpovídající novodobým pubertálním kosočtvercům) a na základě toho předkládá autor knihy hypotézu, že autoři jeskynních maleb mohli být nevybouření mladí muži posedlí lovem a sexem. Lov znali, proto jsou kresby konkrétní; sex neznali, proto jsou abstraktní. Tomu ale zase prý neodpovídá chování pravěkých kultur lovců/sběračů, které se zachovaly do novověku v původní podobě. Navíc další výzkumy ukazují, že jeskynní malby možná malovaly ženy.
Každopádně hned první kapitola týkající se pravěku přinesla spoustu zajímavých informací i podnětných otázek.