Sex a umění – Renesance

Nedávno jsem narazil na celkem zajímavou knihu Sex a umění od Petra Horáka. Tato kniha se v pěti kapitolách věnuje zobrazení a reflexi sexu a erotiky zejména ve výtvarném umění a sochařství od nejstarších dějin až po přelom renesance a baroka – pátá, poslední kapitola se věnuje renesanci.

Renesance

Renesance byla (zdánlivě) oživením antiky a opakem středověku, ale byla také jeho logickým pokračováním. Na scéně se znovu objevila homosexualita (sodomie) a drastické tresty za ni. Ale navzdory tomu byla značně rozšířená a snad i skrytě tolerovaná v duchu antických tradic – prostitutky v Benátkách se prý převlékaly do mužských šatů a tím zvyšovaly svoji cenu.

Erotické kresby lze nalézt v díle Leonarda Da Vinciho, o jeho homosexualitě a calibátu se v knize vede debata. Filippo Lippi (asi 1406–1469), věhlasný florentský malíř, proslul něžnými portréty madony i bouřlivým životem, v němž hrála velkou roli láska k ženám. Vše vyvrcholilo skandálem s jeptišku Lucrezia Buti a její sestrou včetně jejího únosu – ale přijato to prý bylo ve Florencci s pochopením…

Podobně jako v antice bylo na renesanční keramice velké množství erotických motivů a podobně jako ve středověku byl jeho účel primárně humorný. Tyto motivy (opět) zahrnovaly falické ovoce, objevuje se zde i přímočará vazba mezi penisem a ptákem v podobě okřídlených pyjů nebo postav majících místo pyje mající ptačí zoban, nebo dvojice souložící pod dohledem okřídleného pyje s tlapami.

Tridentský koncil

Zobrazení pohlavních údů stále nebylo chápáno jako pohoršující, to se změnilo někdy po tridentském koncilu. Tridentský koncil (1545–1563) svolaný papeži Pavlem III., Juliem III. a Piem IV. položil základy vztahu k protestantismu a připravil cestu k baroku i pozdější purtiánské morálce. Právě tento koncil odmítl oplzlost a nahotu u církevních děl, zahájil boj proti nemravnosti a odstraňování děl z veřejného prostoru, což pokračovalo i v pozdější době. Došlo až k takovým extrémům, kdy vnučka Charlese Darwina sbírala houby hadovky, tvarem připomínající pyj, a pálila je v krbu.

Náhrobky některých papežů zdobily sochy nahých žen (alegorie) a později byly oděny. Dále třeba, zakladatel renesančního realismu Massacio (1402-1428) namaloval fresku Vyhnání z ráje, kde je Eva sice nahá ale rukama si zakrývá prsa a klín, Adam taky. Ale v 18. století byla freska upravena. Podobný osud prý potkal i díla Michelangela, například fresku Posledního soudu. Přitom sám Michelangelo byl spíše puritánsky založený a zbožný a jeho (zejména) ženské postavy jsou až androgynní, možná i podle mužských modelů.

Pietro Aretino – zakladatel pornografie

Pietro Aretino (1492 – 1556), byl „vynálezcem“ moderní pornografie a to zejména díly „Necudné rozhovory“ a „Rozpravy o mravech hříšných kurtizán“. (Jediným účelem pornografie je podněcovat pohlavní vzrušení – a není to umění…)

Aretino obdivoval Michelanngela, prosil ho fresky, ten však několik let nereagoval a tak se Aretino pustil do kritiky jeho díla, snad se chtěl zbavit své pověsti pornografa. Aretino je zakladatelem moderní pornografie, a to i vizuální, což souvisí s rozmachem reprodukčních technik jako je knihtisk.

Vyšel i soubor rytin „I modi“ (cca 1524), česky „Polohy“ nebo též „Způsoby“, někdy označované jako Šestnáct rozkoší či Aretinovy polohy. Původní série obsahovala 16 (později i více) vyobrazení mileneckých párů v různých sexuálních polohách, druhé vydání doplnil Aretino verši. Obojí vydání bylo cenzurou zničeno, existují (ořezané) fragmenty a celá řada kopií. Zmíněny jsou také až pornografické rokokové malby Francoise Bouchera.

…

Celá kniha končí již zmíněným Tridentským koncilem, který definuje a zavádí moderní morálku, definuje, co je cudné a ce se sluší a co už ne…

Na závěr ještě autor zmiňuje množství lidových kresbiček dochovaných z renesance ve školách, vězeňských celách, nebo třeba v účetních knihách. Ani v tomto případě nejde o pornografii, protože mají spíše bavit, zesměšňovat nebo i pohoršovat. A přes vulfomorfní významu kosočtverce (specialita Čech, Slovenska, Litvy) se autor v kruhu vrací na začátek, k jeskynním malbám.