Nedávno jsem narazil na celkem zajímavou knihu Sex a umění od Petra Horáka. Tato kniha se v pěti kapitolách věnuje zobrazení a reflexi sexu a erotiky zejména ve výtvarném umění a sochařství od nejstarších dějin až po přelom renesance a baroka – čtvrtá kapitola se věnuje středověku.
Středověk charakterizuje posedlost smrtí, peklem a spásou. Jenže lidé, alespoň biologicky, byly stejní jako v Antice. Pouze místo radosti ze života byla mnohem častější askeze; například Svatý Bernard z Clairvaux (1090–1153), významný opat cisterciátského řádu, se podle legendy vrhnul nahý do kopřiv, aby se zbavil pokušení. Těžko říct, jestli je tato legenda pravdivá, protože ve středověku hrála významnou roli složitá symbolika, symbolická zkratka a vše mělo více významů – i samotná bible měla čtyři významy – doslovný, alegorický, morální a anagogický.
Nahota
Ani ve středověku nebyla nahota hříšná, vizuálním symbolem hříchu byl samotný akt svlékání se. A vzato do důsledků, i dnes je většinou mnohem přitažlivější striptýz a jeho průběh, než výsledek, totiž nahá žena. Nebo muž. Trest za opilství a nahotu je zmíněn i v biblickém příběhu o Noeovi; nahota je zobrazována u trestů za smilstvo (onanii) a cizoložství. Kromě vyobrazení světců (a ukřižovaného) jsou chrámy (a spisy) zdobeny explicitně erotickými motivy, byť až karikaturně deformovanými – čehož jsem si nikdy nevšiml, ale je fakt, že mě ani nenapadlo při prohlídce gotického chrámu hledat erotické motivy… Nicméně tvorba soch (ale nejen jich) byla drahá a časově náročná, takže pokud byly objednány a zaplaceny, tak měly svůj význam.
Například tapiserie z Bayeux, několik metrů dlouhá, vyšívaná tkanina znázorňující vítězné tažení Viléma Dobyvatele v roce 1066, obsahuje mnoho eroticky laděných scén. Koně (88) i muži (4) s odhalenými penisy na této tapisérii byly předmětem seriózních vědeckých výzkumů…

Pubické ochlupení a sheela na gig
Dalším tématem je pubické ochlupení. U mužů bylo symbolem dospělosti a postupně bylo zobraozváno i u Ježíše. U žen bylo naopak znakem hříšné povahy, depilaci dovezli do Evropy křižáci z muslimských zemí – je zmiňován reliéf, na němž si stojící žena vyhrne sukni a dýkou se holí (12. století) – již zničená Porta Tosa v Miláně.
Podobné motivy jsou časté v románském sochařství v severní, střední a jižní Evropy, zejména ke známá sheela na gig z Britských ostrovů. Jedná se o (ženské) figurky, které v explicitním gestu ukazují své genitálie. Jsou to různé ženy, pohledné i šeredné, někdy je to spíše ďábel než žena, často jsou to různě pitoreskní postavičky roztahující si vyzývavě otvory – mluví se o nich jako o kamenných exhibicionistech a erotických příšerách. Jejich význam je nejistý, možná navazují na antickou bohyni Baubó, zmíněnou v předchozím díle, možná jde o dozvuky staré irské báje. A před odhaleným ženským pohlavím prchá ďábel u Rabelaise i v La Fountainově bajce.

Varování před hříchem?
Středověké bestiáře byly plné různých fantastických postav – zvířecí hlavy a lidská těla nebo naopak, mořské panny. A různé podobné sošky se nacházejí v mnoha detailech, ve chrámech, v hlavicích sloupů, opěradlech atd. Jejich pravý význam pořádně neznáme – možná šlo o varování před hříchem, byť nám to dnes připadá bizardní nebo naopak bizarní.
Příkladem může být soška na brněnském kostele svatého Jakuba vystrkující zadek směrem k Petrovu. Podle legendy šlo o to, který kostel bude mít vyšší věž, jestli český Jakub nebo německý Petrov. Pravý význam ale může být značně odlišný. Na druhou stranu existují podobná erotická vyobrazení, kde mají postavy svatozář. Jde o různé drobné kresby a ilustrace ve spisech, rukopisech, knihách zachycujícíh třeba soulož v různých polohách – ze zadu nebo na koníčka, což prý byl důvod seslání potopy. Erotické ilustrace (žena na penisu) najdeme i v Decretum Gratiani (Gratiánův dekret, kompendiu církevních předpisů vydané před rokem 1140.

By Bartolomeo da Brescia, Unknown artist – Image scanned from: Wieteke van Zeil: 2020 is een piemelboot, Volkskrant Magazine, zaterdag 17 oktober 2020 nr 997 p. 66., Public Domain, Link
Román o růži
Další významná literární památka je Román o růži ze 14. století. Tento román obsahuje mnoho explicitních erotických ilustrací jako jsou penisy rostoucí na stromech, jeptiška trhající penisy ze stromu, žena vedoucí muže za penis atd. A stromů – penisovníků je v drobných kresbách celá řada, dokonce i Kladivo na čarodějnice (1487) zmiňuje čarodějnice ukládající pyje do hnízda na stromě…
