V Polsku jsem za posledních 10 let strávil pracovně tak půlroku, od jednodenních cest po třítydenní pobyty. A můj názor na tuto zemi je dosti rozporuplný.
Jídlo a restaurace
Hned na začátku musím vyvrátit to, že polské potraviny jsou nekvalitní. Naprostá většina jídel v restauraci byla velmi dobrá a i v obchodech se dá velmi dobře vybrat. Mezi nejlepší jídla patří polévka žurek, ideálně v regionu Kujawsko-Pomorskie, naopak na Varšavském letišti silně nedoporučuji. Nebo guláš z husích žaludků. Nebo pirožkárna Stary mlyn (frančíza) a obecně jakákoliv litevská nebo i gruzínská restaurace stojí za to. A na burgery v O’Cheese, malé pouliční boudě, kde dělali čerstvé burgery, vzpomínáme dodnes – a že na ně čekáme půlhodiny, to nám vůbec nevadilo. Jenom se člověk nesmí nachytat na typickou polskou specialitu, kterou je … (pro nás obyčejný) … smažený řízek.
Takže jídlo je obecně výborné, jinou kapitolou je úroveň obsluhy v restauracích, ta je tragická. Po objednání a donesení jídla člověk přestává existovat. Pivo jsme si objednávali raději rovnou po dvou, norrmální je, že má člověk na stole hodinu po dojezení špinavý talíře a třeba 10 prázdných sklenic. Což o to, servírka sice přijde, ale má vyvinutý silný ignorační talent – bedlivě pozoruje prázdný stůl vedle našeho, k námi zády, po pár krocích se otočí a bedlivě pozoruje druhý prázdný stůl, zády k jiným hostům. A to opakovaně.
Další zkušenosti
Podobné situace se mi/nám nestaly výjimečně ale pravidelně. V různých městech, v různých typech restaurací, prostě všude. Opominu pak to, že při platbě kartou si sama servírka (na Varšavském letišti) přičetla deset procent dýško, protože jsem řekl, že účtenku nepotřebuji a hádej se s ní o pět minut později… Nebo úklid popelníku spočívající ve vysypání jeho obsahu do květináče. Nebo servírka, která zapomněla na jedno jídlo a když ho donesla, tak se omluvila takovým stylem, že nám v podstatě vynadala, že je to naše chyba. Nebo změnu směny, která nám oznámila, že na zahrádce už prostě neobsluhuje – v červnu, v sobotu, v osum večer. A takhle bych mohl pokračovat…
Z Poláků mám takový divný pocit, že když můžou, tak prostě uškodí. Z principu. Třeba si kupuju lístek do vlaku, pokladní říká, že je ve vlaku plno a že si nesednu a tak mi prodá lístek do první třídy. Tam si sice taky nesednu, stojím v chodbičce, ale je to o 50% dražší – jako proč? Kdyby z toho aspoň něco měla, jako ta servírka s dýškem, tak to pochopím, ale takhle? Opět to není ojedinělý případ – prostě lepší špatný obchod než dobrá robota.
Samozřejmě, zažil jsem v Polsku i skvělý lidi, mám spoustu dobrých a výborných vzpomínek, ale taková divná pachuť v tom pořád zůstává.
PS: O pivu raději nemluvím – Żywiec, Tyskie, nebo Warka nemá cenu komentovat… A i u výběru vodky je lepší být opatrný, ta bramborová nestála za nic…
