Brněnský fenomén Ybca sleduji cca 25 let… Kapelou postupně prošli snad všichni (nejen) brněnští muzikanti a pod vedením dona Parambona se od přehrávání rockových hitů a písniček z pohádek dostali k vlastní tvorbě, kterou prezentují na třetí desce Brno Robstars (2024). Ta je věnována Brnu, což jako hrdý rodák kvituju jedině kladně a ještě více oceňuji, že nedošlo k lacinému zneužití hantecu…
Deska rezonuje i na internetech (recenze, rozhovory) a četl jsem názory od „deska roku“ po „hudba super ale ty texty“ 🙂 No, za mě je všechno vlastně cajk – očekávaná porce řekněme (hard) rocku, více zpěváků a ideální stopáž lehce přes půl hodiny. YBCA svým způsobem dospěla, nechci říct přímo zvážněla, ale chybí mi tam více lehkosti, hravosti nebo bezprostřednosti – ono to tam všechno je ale předchozí deska „Voholte je!!!“ mi přišla víc na první dobrou a navíc obsahovala kulervoucí „Blbej nápad“. Ale vícenásobným poslechem si to víc a víc sedá a YBCA už dávno není kapela, kterou člověk poslouchá (jen) ze solidarity a lokálpatriotismu…
Titulka Brno Robstars to rozjede v plné parádě, Vila Tugendhat oslavuje tento architektonický skvost a vrací se k rozdělení Československa. Střídající se zpěváci nám v rychlém tempu ozřejmí brněnské poledne při obléhání Švédy (hostuje i Yetty z Morčat). I loupežníci potřebují dobrou Kondici, tahle skladba oslavuje známé brněnské sportovní osobnosti, lehké zvolnění v oslavě Babinského připráví půdu pro baladu Duše loupežníka, kde hostuje Darja Hrubá (Loretta). Po tomto zvolnění následuje další vypalovačka Prigl, tentokrát v hantecu s chytlavým refrénem čóruj, lehce atmosféričtější Špilberk a závěrčná Mě100 Brno věnující se Brnu jako takovému a velkým krádežím, také je zmíněna aféra paní primátorky s bílým práškem.
Všechno odsýpá jak má, na desce najdeme typické YBCA postupy, solidní hudební řemeslo i vtípky. A je na každém, ať si sám řekne, jestli je to dobře nebo špatně a jestli chce být oloupen nebo ne…
