Že se v Anglii jezdí vlevo místo vpravo, to ví každý. Motorista si (asi) zvykne rychle, nedokáži posoudit, ale co chodec? Jde o to, že člověk chodí tak nějak pořád a bez přemýšlení.
Věděli jsme, kterým směrem chceme jet, přišli jsme na zastávku a … autobus přijel z druhé strany. Aha, jasně. Tak přejdeme. Pořádně se rozhlédneme a … málem nás smetlo auto z druhé strany. Aha, jasně. Konečně v autobuse. Blížíme se k cíli, chceme vystoupit, kde jsou dveře? Aha, na druhé straně… Po dvou dnech už člověk ví, že si musí dávat pozor, že je to jinak, ale neví jak. Takže se před přecházením podívám doleva, doprava, doleva, doprava, před sebe, za sebe, nahoru, dolů … a už je zase červená, no tak nic….
ETA
Nově je do Anglie potřeba ETA. Její vyřízení trvá prý jen pár minut. No, jak u koho….
Nejdřív je potřeba najít tu správnou stránku a nenaletět vykukům, kteří místo necelých 20 liber inkasují 200. Pak je potřeba se proklikat tím, že chci žádat přes web a ne přes apku. Což je asi chyba, apka je prý mnohem lepší a intuitivnější, přes web je to fakt utrpení.
OK, smířím se s tím, že posílám sken pasu. Jenže rozměr je prý příliš malý, minimálně má být 800×1200 a já mám 1000×750 – hodnoty jsou jen orientační, už si je nepamatuju. Pas je obdélník a já ho logicky skenuju na šířku, oni ho také chtějí na šířku, ale kontrolují rozměry na výšku. Takže znovu. Pak fotku z webky, opět se podaří až na potřetí, protože mám tři monitory a koukat do kamery a odklikávat cosi na vedlejším monitoru nezvládám. Pak ještě aktuální fotka, opět první dvě se automatickému procesu nelíbí a až třetí projde. Teda až na podruhé, protože originální fotka z mobilu je větší než 6 mega nebo kolik tam byl ten limit. Konečně jsem u posledního kroku žádosti, kliknu na send a …. server not responding.
Takže podstupuji celý proces znovu, tentokrát už vím co a jak, tentokrát projde i závěrečný send. A samotné schválení ETA trvá tak minutu.