Zážitky z cest – V Německu v neděli?

Zajímavé zážitky mám z cest po Německu. V Německu se v neděli nepracuje, ja tam na to i zákon. Což činí cestování o víkendu občas trochu složitějším.

Severní Německo poprvé

Pokud mám v pondělí něco dělat, tak mi dává smysl vydat se na cestu už v neděli. Rodinný/soukromý život tím sice lehce trpí, ale je to pohodlnější. Pracovně jsem řešil něco v severním Německu, takže letadlem do Hamburku a od tam ještě cca hodinu na sever vlakem. Bohužel letadlo mělo zpoždění, takže na místo jsem místo před osmou dorazil kolem desáté. Recepce měla otevřené do osmi ale doufal jsem, že se to nějak vyřeší…

Už dvacetiminutová cesta z nádraží k hotelu moc optimismu nepřinesla – všechny obchody zavřené, všechny restaurace zavřené, otevřená byla pouze jedna benzinka ale veškeré bagety, buchty, prostě cokoliv bylo vyprodané… Prostě neděle večer v Německu. Přišel jsem k hotelu, tma. Zvoním na zvonek, volám na uvedené číslo, nic…

Postávám před hotelem, hladový a lehce zoufalý. Ono to ve skutečnosti tak dramatické nebylo, kolegové bydleli ve vesnici asi třicet kilometrů daleko, ale už měli v sobě určitě pár piv a žádný místo navíc… Naštěstí byl ve vedlejší budově hotel a restaurace, snad jediná otevřená ve městě – provozovali to Indové nebo Pákistánci. A naštěstí měli jeden pokoj na jednu noc volný… Takže jsem se výborně navečeřel a přespal…

Rozuzlení – hotel objednával kolega přes booking a v neděli odpoledne mu z hotelu poslali instrukce, jak se do hotelu dostat i v případě pozdnějšího příjezdu. Kolega mi ale bohužel tuto informaci (v neděli odpoledne) nepředal… Takže druhý večer jsem se ubytoval ve správném hotelu – a jako výraz vděčnosti jsem zašel do včerejšího hotelu znovu na večeři. Přivítal mě výraz hrůzy ve tváři stejné obsluhy, doslova jsem četl – „On už je tu zase…“

Severní Německo podruhé

O pár měsíců později, stejná oblast, jiné město a jiný hotel. Opět neděle večer, opět zavřený hotel. Na dveřích dlouhé telefonní číslo, volám poprvé … číslo neexistuje. Já totiž nikdy nevím, jestli tam dávat mezinárodní předvolbu nebo ne, jednu nulu nebo dvě, a to číslo bylo nějak zvláště napsaný. Tak to zkouším podruhé, s trochu jinak zadaným číslem – zvoní to a zvoní, asi po pěti minutách to zvedne nějaká paní a mluví česky. To mě překvapí, v Německu češka? Ale tak jí říkám, že se chci ubytovat – jenže jsem se dovolal na nějakou klapku v drůbežárně. Tak to zkouším potřetí, dávám tam o nulu víc (nebo míň) … a konečně úspěch, dovolávám se, kam mám… (Ještě, že to špatný číslo někdo zvedl, jinak bych si myslel, že je správné a volal na něj ještě teď.)

BTW: Je fajn umět v Angličtině předminulý čas a třetí kondiciál. Ale z praktického pohledu je mnohem důležitější rozumět jednoduchým větám typu – obejdi budovu, projdi bránou na dvorek, u třetích dveří zleva je černá krabice atd. Tyhle věci jsem během cest potřeboval mnohem častěji než věty typu: kdybych to býval byl věděl, tak bych sem býval byl nebyl jezdil…