Rád jezdím vlakem a proto mě vždycky dokáže vytočit, když někdo říká – njn, České dráhy, tragédie, hrůza, sto let za opicema…
Za posledních pět let jsem jel vlakem kromě Česka také v Polsku, Německu, Dánsku, Rakousku, Rumunsku a Holandsku, předtím ještě ve Finsku, Belgii, Slovensku a Maďarsku; snad jsem na žádnou zemi nezapomněl. Jel jsem od hlavních tahů po lokálky a musím říct – České dráhy jsou naprosto běžný a normální dopravce, srovnatelný s jakýmkoliv jiným.
Kdekoliv se člověku stane, že je vlak plný a/nebo má zpoždění, že nefunguje WC, nebo že potká na nádraží bezdomovce. Vtipný je to v Holandsku a Belgii, kde od jednoho nástupiště dokáží během pěti minut odjet tři vlaky. Když si člověk nedá pozor, dojete do Rotterdamu místo Haagu – mně se to nestalo ale kolegům ano.
Co ale mají v zahraničí řešené mnohem lépe, tak je nákup jízdenek. Na nádražích jsou automaty, kde si člověk snadno koupí lístek tam, kam potřebuje. Nemusím se tak zabývat tím, že nedokáži správně vyslovit cílovou stanici atd. Svá úskalí to ale taky má, tak třeba v Rumunsku jsem si omylem koupil dětský lístek, protože se mi nepodařilo přepnout automat do angličtiny. Průvodčí si toho ale ani nevšiml, byl to speciální vláček mezi letištěm a nádražím, tak byl možná zvyklý. A ve stejným Rumunsku ke mě přistoupil u automatu týpek ve vestě s logem a radil mi, co mám mačkat. Tak si říkám, to je super služba zákazníkům, on mi poradí – až do chvíle, kdy po mě chtěl bakšiš za pomoc. A já samozřejmě neměl hotovost…