Švédsko 1.
Vše začalo na svatební cestě v Rájeckých Teplicích. Ležím u bazénu, popíjím pivo a koukám přes okno ven jak sněží. V tom mi volá šéf a ptá se, jestli jsem ochoten jet na čtrnáct dní do Švédska. Podobné dotazy slýchám tak dvakrát ročně, zatím z toho nikdy nic nebylo, takže bez přemýšlení souhlasím. Teprv později se ptám manželky a ta také souhlasí.
O dva dny později, v pátek v poledne se dozvídám, že opravdu letíme. Nikdo neví, jestli z Vídně nebo Prahy, kde budeme spát, o co vlastně jde nebo kde získáme švédské koruny. Ale tyhle detaily mé nadšení nezkazí, i když ostatní kolegové toto nadšení (asi) nesdílí - jednak budou dělat práci moji i druhého kolegy, který taky letí, a hlavně já aspoň tuším, co by vlastně měli dělat. Takže se rozjíždí kolotoč telefonátů, které končí můj vybitý telefon, nabíječka je naštěstí v práci.
Do Brna dorážíme v neděli ve dvě, chvíli se věnujeme domácnosti, ale pak musím na Radnicu, poslední zápas béčka a rozlučka. Pár rumů, pár piv, domů se vracím po šesté neschopen cokoliv balit nebo organizovat a ulehám do postele. V deset stávám a do jedné sepisuji do emailu kolegům co a jak je potřeba udělat. Manželka pochopitelně nadšená... Ráno vstávám o pěti a balím se. O sedmi Pendolino do Prahy, opět část cesty prostojíme (viz minulý příspěvek), potom autobus na Ruzyni. Půlku cesty samozřejmě protelefonuji.
Na Ruzyni nám dokonce vydali letenky, (ale švédské koruny nemají) letíme do Ronneby přes Stockholm-Arlanda. Zavazadla prej pošlou přímo, starat se o ně nemusíme. Po dvouhodinovém letu přistáváme a ploužíme se na další terminál, po cestě kupujeme prachy. Po dotazu u informací nám vysvětlí, kde je check-in a jen tak mimochodem nám sdělí, že si musíme zavazadla vyzvednout a znovu naložit, že to prostě tak musí být a v Praze nám lhali. Tak se vlečem zpátky, po deseti minutách nacházíme paní, která po dalších deseti minutách přináší naše tašky. Pak ještě bojujeme se self-care odbavením, raději se svěřujeme do rukou někoho z letiště. Těsně před odevzdáním zavazadel se rozbije pás a čekáme dalších deset minut. Tím jsme tři hodiny čekání zkrátili na jednu.
Při nastupování potkáváme Ostravské kolegy, kterým v Ostravě také řekli, že se o zavazadla postarají, tak jim věří. Jsme zvědaví, jak to dopadne. Let je krátký, cca 45 minut, ale půlhodiny čekáme na jiný přípoj. Ke konci je let trošku tvrdší, turbulence a tak. Po vystoupení z letadla na malém letišti Ostraváci zjišťují, že zavazadla nemají, a postupně se dozvídají, že opravdu zůstala ve Stockholmu... Ale mají zjištěný autobus, takže nemusíme taxíkem, autobus na nás dokonce čeká. Vyrážíme cca 35 km do Karlskrona - na které zastávce máme vystoupit tipujeme pohledem z okna (je tma, slunce zapadlo už ve čtyři, těsne po příletu na Arlanda) a porovnáním s mapou. Když vidíme dostatečně velký park, tak vystupujeme. Zde se naše cesty dělí, Ostraváci mají jiný hotel. My nacházíme ten náš, bohužel zamčený, tma, nikde nikdo - je devět večer. Po cca pěti minutách pochopíme, že musíme zavolat na uvedené číslo, kde nás paní naviguje co a jak - nadiktuje číslo zabezpečováku, řekne, kde jsou klíče a všechno ostatní. Je krátce po deváté, konečně na pokoji a můžu jít spát....
- Brusel 2009 - říjnová pracovní cesta
- Brusel 2011 - cestopis
- Firemní klientela na nádraží
- Karlskrona 2006
- Nad propastí soudruhu rektore, nad propastí...
- Norsko 2009, 10. díl - Tranzit přes Švédsko (Goteborg)
- Pendolino a tolerance
- Pendolino 2 aneb naleštěný prd
- Rozbitej jak Varšava
- Švédsko 2.
- Švédsko 3
- Švédsko 4
- Vlakem nebo pěšky?
- V Praze je blaze
- Železniční solidárnost