Cimrman a Švejk

Často se uvažuje o tom, jací my Češi vlastně jsme a proč jsme takový, jací jsme. Letos před Vánocemi mi to částečně došlo - protože Švejkujeme a Cimrmanujeme. Všichni jsme zneuznaní géniové, kterým zpuchřelé mocnářství brání v rozletu, a těšíme se, až budeme superarbitrováni pro blbost.

Jára Cimrman má v naší společnosti tak silné postavení, že se poměrně vysoko umístil v anketě o největšího Čecha. Nikomu přitom nevadilo, že porušil podmínky soutěže a to hned dvakrát - za prvé se nenarodil a za druhé, když už, tak se narodil ve Vídni, tedy mimo území současné ČR, což byla podmínka soutěže. Pokud někdo na tento fakt upozornil, byl ihned označen za suchara, který nerozumí legraci - prostě jsme si po Švejkovsku ohnuli pravidla a je "vykydáno"...

Švejka i Cimrmana mám jako literární postavy celkem rád i nadále ale zásadně se distancuji od toho, aby nám byli podsouváni jako naše vzory. Uvědomění si tohoto faktu a jeho přijetí mě stálo, jako milovníka Cimrmana, dost úsilí, ale měl jsem to jednodušší v tom, že jsem již podobným procesem prošel před lety u Švejka. Je mi však jasné, že se to spoustě lidí nebude líbit, protože ... jsem jim tímhle názorem sáhnul na modlu.

Zajímavé je, že Cimrman i Švejk reflektují cca stejnou dobu a stejné prostředí - přelom století a první světovou válku v Rakousko-Uhersku. Oba tuto epochu vykreslují negativně, kritizují tehdejší tupost, byrokracii, útlak atd. Jenže když si člověk přečte něco více o historii, zjistí, že České země byly tehdy nejprůmyslovější částí monarchie - Tatra, Škoda, Laurin a Klement, Ringhoffer, ČKD a další podniky, později evropsky i světově proslulé, měli původ v Českých zemích. A tehdejší vysmívaná byrokracie patřila mezi nejefektivnější na světě, katastrální a matriční systém, zavedený za Marie Terezie, zavedly některé vyspělé země až na přelomu 19. a 20. století.

Takže i z tohoto úhlu pohledu mám pocit, že nám jak Cimrman tak Švejk dělají medvědí službu svým zkresleným pohledem na naši historii, třeba i tím relativizováním - "tak pod Rakouskem ještě trochu úpíme, ale dá se to vydržet" - říká jedna postava z Cimrmana... Takže bych docela uvítal objektivní pohled na období let cca 1890-1940.

PS: Nechci tuto úvahu posouvat do pozice, že Češi jsou tupé stádo, to se neodvažuji posuzovat. Znám mnoho lidí ze zahraničí, zejména ze Skandinávie a Pobaltí a ten rozdíl v mentalitě poznat je, to je prostě fakt. Ale po pravdě řečeno, víc než stádnost mi vadí ta naše zapšklost, malost a pesimismus, ten typicky český přístup "chcípla mi koza, ať chcípne i sousedovi", ta závist úspěchu, nechuť ke změně, smrádek ale teplíčko nebo na druhou stranu nekritické adorování ciziny.