Návštěvníci 2
První Návštěvníci patřili k velkým hitům a tak musel zákonitě vzniknout druhý díl. Ten přímo navazuje na první díl, jehož děj je v krátkosti zrekapitulován. Zápletka není složitá ani nijak originální – o to ale až tak nejde. Rytíř a jeho sluha z 11 století se dostávají do naší současnosti a naopak někteří naši současníci se na revanš dostávají do minulosti – každý má svoji motivaci, někdo je veden svojí ctí a láskou, jiný zase zištností a nikoho nepřekvapí, že cíle jsou vzájemně neslučitelné.
Těžiště humorných scén samozřejmě spočívá v konfrontaci středověkých lidí s moderní technikou (anebo současníků s inkvizicí), v tom, že když už někdo pochopí, že ten druhý je ze středověku, nebo že sám byl ve středověku, tak mu to okolí nevěří a považuje ho za blázna, nebo naopak bere středověké obyvatelstvo jako samozřejmost a má sklony za středověké považovat i mírně výstřední současníky. Jako komický prvek je samozřejmě i to, že obyvatelé středověku smrdí – tomu se může smát jenom Francouz. Ve filmu exceluje zejména podkoní (ve dvojroli změkčilého ředitele hotelu – hlavní postavy se vyskytují ve dvojrolích-trojrolích – když potkávají své potomky), naopak Jean Reno mě moc nepřesvědčil – přeci jenom Nikita, Leon nebo Wasabi je něco jiného, ale několik svých charakteristických tvrdých póz předvede – a byl jsem překvapen, jak obsazovaný je to herec, více než 60 filmů.
Film pádí poměrně svěže kupředu, s časovými paradoxy si tvůrci hlavu nelámou a na konci si nechávají otevřené dveře na třetí díl – to když omylem hrdinové skončí v Napoleonově době. Prostě jde pohodovou, nenáročnou francouzskou komedii.