Daleká cesta
Režijní debut A.Radoka, významného divadelního režiséra, z roku 1949 zobrazuje na osudech jedné rodiny život Židů v Čechách, od odtržení Sudet až do osvobození, zejména pak utrpení v Terezínském ghettu. Tento film světových parametrů se dočkal pořádné premiéry až letos na DVD (v edici časopisu DiViDi) - přestože byl oceněn na mezinárodních festivalech, u nás nebyl moc vysílán - po roce 68 vůbec, protože Radok emigroval, předtím spíše sporadicky, protože v něm není zdůrazněn princip třídní boje...
Hanka, mladá židovská lékařka, je vyhozená z práce, její kolega Toník (jehož bratr pracuje v odboji) se s ní i přes její původ ožení. Sledujeme tedy postupně, jak je okolí ústřední dvojice nejdříve omezováno ve svých právech (nesmí do divadla, do vlaku), později se dostávají do Terezínského ghetta. Hanku zatím chrání její manželství s árijcem, jejím rodičům ale není pomoci. Toník se za nimi, i přes to, že je to smrtelně nebezpečné, do Terezína vydává, jen aby zjistil, v jaké jsou situaci. Ve stejnou dobu je však zatčen jeho otec a bratr. Hanku ale stejně od Terezína manželství nezachrání, má ale štěstí, jako jedna z mála přežívá. Je ale vidět, že společnost v Terezíně je také rozdělená, někteří (kápové) mají větší práva a možnosti - což ukazuje hrůznost doby ještě více - vlastně se ve filmu s němci jako takovými prakticky nesetkáváme.
Celý děj je prokládán dokumenty německé propagandy, což začleňuje děj filmu do časového rámce. Radok navíc využívá některé zajímavé postupy - obraz v obraze, zvláštní podhledy, neobvyklou kompozici obrazu a hru stínů. Film je tedy velmi působivý, protože všechny tyto technické finesy jsou využity k vyjádření hrůznosti doby a zobrazuje boj každého jednotlivce (úvahy o emigraci, sebevraždě, nebo i udržení se při životě za každou cenu) a nenásilně prezentuje osobní statečnost některých jedinců.