Tvůrci chtěli podle mě vyjádřit relativnost časových úseků. Některých 10 min. se vleče neuvěřitelně dlouho - v tom mě nejvíce zaujal filmeček o venkovské rodince, záběry na klidně spící matku a nemluvně, které pomalu krvácí z pupíčku, jde mu o minuty a nikdo v okolí o tom neví. Těch 10 minut mi připadalo jako hodina, a když miminko na závěr venkovskou operací zachránili, chtělo se mi brečet úlevou. Podobně o minuty jde předávkovanému člověku cestou do nemocnice - alespoň si to tedy ve svých halucinacích myslí a kolemjedoucí dívka ho odveze do nemocnice a zachrání na poslední chvíli. Ostatní filmečky řeší čas zase z jiných úhlů pohledu. Ten poslední o Číňanovi může třeba znamenat, že hlavní hrdina, o kterém si ostatní asi právem myslí, že je blázen, ve skutečnosti žije v jiné časové rovině, kde v pustině a rozvalinách vidí dávno neexistující dům a dotýká se jeho vybavení, které pro ostatní neexistuje. Alespoň nález zvonečku na závěr podle mě může naznačovat, že dům skutečně někdy stál...