Škola otců
Učitel Pelikán (Hoger) přijíždí do pohraničního městečka, kde má zastoupit starého, nemocného učitele (Pešek). Pelikán nastupuje do vzorné školy, jejíž ředitel si zakládá na dobrých výsledcích, ale učitel postupně odhaluje, že dobré výsledky nejsou dány ani tak dobrými pedagogy, jako tím, že učitelé upravují svoje hodnocení pro ředitelovi potřeby. A tak se z jeho třídy jedničkářů rázem stane třída propadajících, kteří s láskou vzpomínají na hodného starého učitele. Rodiče samozřejmě vidí chybu všude jinde, než u svých dětí, a ředitel je s nimi proti Pelikánovi, který má (tichou) podporu ostatních kolegů. Veřejně se za něj ale nikdo nepostaví, i učitelé chtějí mít svůj klid a tak se řediteli podvolují. Dále vidíme ve škole třídní rozdíly, kdy je Lojzík, syn reakcionáře a alkoholika (přesvědčivý Hrušínský), vyobcován z kolektivu, ani ho nechtějí vzít do pionýra, pouze Pelikán se jej zastává, protože děti nemají trpět za chyby dospělých. Vidíme ale také, že byť to Pelikán myslí dobře, je na děti zbytečně přísný a náročný, jako by si sám něco kompenzoval.
Ke zlomu dojde ve chvíli, kdy Vašík Janouch, syn okresního tajemníka, jinak zneužívající postavení vlivného otce, nakreslí na tabuli pelikána. V tu chvíli se i učitel změní, začne vykládat o tučňákovi a přejde na školu hrou, čímž si postupně získá oblibu u dětí. V tento moment fráze o tom, že děti nemají trpět za chyby dospělých nabývá dalšího významu, tentokrát směrem k učiteli. Po klukovské rozmíšce mezi Vašíkem a Lojzíkem se Pelikán setkává s tajemníkem, který se projeví jako moudrý a laskavý muž, který učitele plně podpoří a pochopí jeho přístup. Ale i přes toto setkání je Pelikán ve vleku předchozího přístupu a pomluv rodičů, kteří nakonec prosadí jeho odvolání.
Pelikán odjíždí těsně před odvoláním, zklamán hlavně tajemníkovou kritikou, kterou slyšel od ředitele, který si ji spíš vymyslel. Tajemník je Pelikánovým odchodem zklamán, čekal od něj více, což říká i na schůzce, kde rozohněný Pešek kontruje - bijete člověka po hlavě a pak se divíte, že nevydrží. Film tak končí bez happyendu, což je sice smutné, ale vyznění filmu to pomáhá.
Škola otců je prvním filmem československé kinematografie, který využívá krátkého uvolnění situace po roce 1956 u nás (i v Sovětském Svaze) k mírné kritice režimu. Je to taková agitka na ruby, jde o ukázku reality, nikoliv přání soudruhů. Zajímavá je základní teze, o tom, že si rodiče postavili novou školu a nečekají, že z ní budou děti nosit špatné známky, od školy čekají úspěchy ve formě výkazů, nikoliv ve výchově vzdělaných lidí. Také je zde ukázáno, jak děti využívají svých vlivných rodičů, jak s nimi manipulují (Vašíkova maminka) i jak okolí odsoudí dítě kvůli otci (Lojzík). Pěkný je lidský přístup Pelikána, který není jen učitelem ve škole, ale i vychovatelem dětí mimo školu.
Film byl natáčen v Mikulově a tak je velmi zajímavý kontrast nové školy a polorozpadlých baráků po Němcích. V těchto, skoro dokumentárních, záběrech se opět ukazuje síla černobílého filmu, zvláště v některých emotivních záběrech.
- Alena
- Báječní muži s klikou
- Bílá paní
- Cech panen kutnohorských
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Čtrnáctý u stolu
- Dobrý voják Švejk - Poslušně hlásím
- Dobří holubi se vracejí
- F.L.Věk
- Hostinec "U kamenného stolu"
- Hotel Modrá hvězda
- Hrátky s čertem
- Husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Proti Všem
- Karel a já
- Krakatit
- Mladá léta
- Muž v povětří
- Noc na Karlštejně
- Noční motýl
- O věcech nadpřirozených
- Postřižiny
- Robinsonka
- Rozmarné léto
- Roztomilý Člověk
- Slavnosti sněženek
- Smrt krásných srnců
- Spalovač mrtvol
- Škola základ života
- Těžký život dobrodruha
- Tři veteráni
- U nás v Kocourkově
- U nás v Mechově
- Valentin Dobrotivý
- Vážení přátelé, ano
- Vesničko má středisková
- Vyšší princip
- Žebrácká opera
- Život je krásný