Jáma a kyvadlo
Film "Jáma a kyvadlo" patří k řadě Poeovských adaptací režiséra Cormana s Vincentem Pricem v hlavní roli. Opět je inspirace stejnojmennou povídkou velmi volná, popisovaný mučící stroj je použit až v posledních deseti minutách. Děj filmu je založen na tématu předčasného pohřbení a odehrává se na starém hradě, film je tak velmi podobný ostatním ze série.
Film se odehrává začátkem šestnáctého století ve Španělsku, na hrad rodu Medina přijíždí angličan Francis, bratr Elizabeth, zemřelé manželky dona Nicholase. Bratr pátrá po okolnostech úmrtí, dozvídá se o sestřiné podivné fascinaci starou mučírnou a následné smrti. Od doktora Leona a Nicholasovy sestry se také dozvídá o tom, jak byl mladý Nicholas svědkem toho, jak jeho otec, obávaný inkvizitor, umučil svoji manželku a bratra za cizoložství. V důsledku tohoto strašného zážitku děsí Nicholase myšlenka pohřbení za živa. A jeho mrtvá manželka začíná strašit - slyšíme hru na cembalo, jak to uměla jen ona, šepot nebo zpřeházení věcí v jejím pokoji. Francis má podezření, že vše tajně provádí Nicholas, ten vše popírá, ale mučí jej myšlenka, že se takto nevědomky mučí za předčasný pohřeb své manželky. S doktorem Leonem se vydávají ke hrobce a skutečně nacházejí mrtvolu, jež se snažilo otevřít víko rakve...
Vše se zdá být vysvětleno, ale další noc vidí Nicholas svoji ženu znovu a s ním i divák, a vidíme ji jako ženu z masa a kostí, ne jako nějaký přízrak. Při rvačce v mučírně vychází najevo, že mu manželka byla nevěrná s doktorem a spolu realizovali tento ďábelský plán. Během rvačky je doktor zabit, Nicholas se pomátne a považuje se za svého otce a chystá se znovu umučit svého bratra, kterého nalézá ve Francisovi a svoji manželku - tak jak viděl zemřít matku. Zavírá ji do železné panny a Francise poutá ke zrůdnému stroji, kterým je právě kyvadlo. Nicholasově sestře se podaří za pomoci sluhy v poslední chvíli zachránit Francise, byť za cenu Nicholasovi smrti, a trojice opouští mučírnu. Film končí záběrem na vypoulené Elizabethiny oči v železné panně, o které nikdo z přeživších neví - kdo čím zachází, tím také schází. Tento záběr citoval i Tim Burton v Ospalé díře.
Atmosféra filmu postupně graduje, překvapivý zvrat působí jako blesk z čistého nebe, protože divák je skoro ukolébán vysvětlením. Vidíme typické postupy béčkových hororů, které jsou ale celkem působivé a funkční, i díky hereckým výkonům, byť sám Francis na mě působí toporně. Ovšem Nicholasovo převtělení do shrbeného inkvizitora je výborné. Samostatnou kapitolou je samotný hrad, v němž se film odehrává, temné chodby a přízračné podzemí s mučírnou a kyvadlem, které vypadá zlověstně. Dobrým momentem je napínání diváka, zda uvidí Elizabeth živou nebo mrtvou, na scénu je totiž uváděna postupně - nejdříve ji vidíme ve stínu, potom jako siluetu, zezadu a stále se děsíme - jak bude vypadat?
Celkem povedený film, byť jde o nízkorozpočtové béčko počátku šedesátých let, ale na finanční a časové možnosti je překvapivě atmosférické. Film toho s předlohou nemá mnoho společného, a dost se podobá ostatním filmům této série, ale stejně stojí za zhlédnutí. A jako třešnička na dortě působí skvělé vizuální podmalování úvodních a závěrečných titulků abstraktními obrazy, které vzniknou (zřejmě) difúzí různobarevných kapalin, zkrátka jde o takové krásné, animované fraktály.