Vrať se do hrobu
Tento film zachycuje bezvýchodnost druhé poloviny osmdesátých let na kontrastu maturantů a čerstvých třicátníků. Sociolog Víťa Jakoubek v podání Milana Šteindlera, který film i režíroval, provádí sociologický výzkum mládeže. Aby mezi maturanty zapadl, předstírá, že je jedním z nich a jeho pravou identitu zná pouze ředitelka gymnázia. Víťa se snaží skloubit výzkum, tedy školu a studentské radovánky, s rodinným životem, což se mu nedaří. Výzkum jej od rodiny odcizuje, postupně se vzdaluje od manželky i obou synů a málem dojde i na rozvod. Navíc nemá ani vědomosti maturantů, nezapadá mezi ně názory ani vzhledem - nevypadá ani jako somrák, ani jako depešák, ani jako vekslák, ale jako ... náš fotr. Ale život studenta má i pozitivní stránky, ta Víťova se jmenuje Eva Málková, a dojde tedy i na oblíbený motiv pobláznění mladou dívkou, což stabilitě rodiny také nepřidá. Zajímavým momentem jsou i srazy Víťových kamarádů, kterých je stále méně a méně, až zůstane Víťa sám, ostatní jsou v Háji (nebo háji).
Od filmu nečekejme žádné bujaré studentské veselí, spíše hořkou sondu do života stárnoucího třicátníka, jemuž utíká život mezi prsty. Pár hlášek samozřejmě zaznamenáme, některé i zlidověly, třeba "zatloukat, zatloukat, zatloukat" nebo dialog "že se ani nezeptáte, jak se mám?", "A jak se máte?", "Ani se neptejte", zakončený později "Jednou nahoře, jednou dole", "A kde dole?", "V prdeli." Také maturitní "Jsou dány dvě kružnice, z nichž jedné čouhá z kapsy bagr..." nebo finta "nechci třináctku" jsou dodnes populární. A došlo i na obligátní "nevěř nikomu, komu je přes třicet".
Kontrast k bezprostřednímu světu mládeže tvoří obrovské anonymní odlidštěné sídliště, opakující se prázdné fráze, porady, které nikam nevedou, aparátčíci na nudných a zbytečných schůzích, kde nikdo neposlouchá. Zmíněné kontrasty vedou Víťu k závěru, že z mládeže vyrostou stejní blbci jako jsou oni, což mu odsouhlasí, aniž se zamyslí. Ale i Víťovi přerůstá práce, byť zbytečná, nad hlavu a ničí mu rodinu, přesto, že se snaží inspirovat u maturantů.
Scénář filmu napsal Šteindler s Halinou Pawlowskou, kterou můžeme vidět v malé roličce uklízečky, filmem se mihne i Dušek. Sám Šteindler v hlavní roli je skvělý, jeho naivní a plachý Víťa dodává filmu na přesvědčivosti a naléhavosti. Celkovou bezútěšnost podporuje i vizuální zpracování, zejména v některých záběrech, kdy Víťa bloudí sídlištěm, přelézá ploty, nebo když na začátku kope studnu. Jistou symboliku v sobě má i spontánní lezení na strom za Evou, využité i v závěru, při tragikomickém pádu z lavičky a smířením se s manželkou.
Vrať se do hrobu patří k těm filmům, jejichž první shlédnutí je velká legrace, ale každá další repríza je pro mě trpčí a trpčí. Tedy ne že bych se ve filmu poznával, "náš fotr" ještě nejsem, ale...