Křižník Potěmkin
Tento sovětský film z roku 1925 patří mezi nejproslulejší světové filmy a scéna dětského kočárku na schodech vstoupila do filmových učebnic. Také davové scény s deseti tisíci komparsisty zajistily filmu proslulost a tak jsem byl zvědavý na film jako celek.
Sledoval jsem vydání Levných knih, které obsahuje dvě DVD s různými verzemi filmu, papírový přebal a průvodní slovo. První disk obsahuje původní verzi filmu o délce 72 minut, bohužel s černými pruhy v obraze. Tato podoba filmu byla zrekonstruována v roce 1975 a jako hudební doprovod je použit výběr z "válečných" symfonií Dmitrije Šostakoviče, Film byl pro svoji revoluční návodnost v mnoha zemích cenzurován a sestříhán, druhý disk obsahuje jeden ze sestřihů o délce 65 minut s hudbou Nikolaje Krjukova. Tato verze je sice bez černých pruhů v obraze, obraz samotný mi ale přišel o trochu horší.
Film je němý, bez ruchů a efektů, proto mohl být doplněn mnoha různými hudebními doprovody. Informace a rozhovory ve filmu zajišťují celoobrazové titulky, což je postup v době vzniku filmu sice běžný, u mě je však zafixovaný pro grotesky. Film o pěti kapitolách zachycuje vzpouru černomořských námořníků na křižníku Potěmkin v revolučním roce 1905. Tuto vzpouru vede bolševický námořník Vakulinchuk, bezprostřední příčinou je však maso prolezlé červy. Navařený boršč odmítnou námořníci konzumovat a tak kapitán přikáže skupinu námořníků zastřelit, před tím jsou přehozeni plachtou - pal na plachtu. V tomto vypjatém okamžiku promluví Vakulinchuk ke strážím a ptá se - na koho chcete střílet? Následně smetou námořníci důstojníky z paluby, Vakulinchuk sám však v boji padá. Námořníci ho přenesou na břeh, do Oděského přístavu, kde ho uloží s cedulí "zemřel pro lžíci boršče". Prochází kolem něj tisíce a tisíce Oděsanů, tato masa lidí se vzbouří proti katům i samoděržaví, pouze protižidovský moment v necenzurované verzi je až zbytečný. Idylu lidí mávajících na námořníky ukončí střelba vojáků na schodech, vypukne masakr a zmatek. Úprk lidí je korunován záběrem na kočárek řítící se ze schodů mezi raněnými, mrtvými a prchajícími, obyvatelům pomůže až střelba z kanónů křižníku. Námořníci se však k povstání nepřidávají, do přístavu totiž míří admirálská eskadra, která má vzpouru zlikvidovat. Posádka Potěmkinu míří k eskadře, vyvěsí signál "Přidejte se k nám" a námořníci na dalších lodích, jejich bratři, je nechají proplout na volné moře.
Dílo je samozřejmě bolševicky tendenční, faktem ale je, že poměry v carském Rusku a zvlášť u námořnictva byly hrozné. Bohužel mi chybí bližší znalost historického pozadí, takže míru revolučnosti a autenticity nedokáži posoudit. Vzato do důsledku, vzpoura nevypukla z ideologických důvodů ale kvůli červivému masu a i nápis "zabit pro lžící boršče" posouvá příčiny vzniku vzpoury trochu jinam. Pro mě je ale bolševický nános převážen existenciálním, i když záleží na tom, jak to člověk vnímá.
Více než zprofanované scény mě z filmové hlediska zaujaly třeba opravdu černobílé siluety námořníků za úsvitu při čekání na flotilu, jejich čekání je doprovázeno mechanickými pohyby strojů a děl, kouřem a odlesky nad mořem. Také představa pověšených námořníků na ráhnu je zajímavá. Tisíce lidí na molu, mostech, nábřeží i ulicích jsou impozantní, obrovská masa je skutečně působivá. Ve filmu nenajdeme žádné postavy jako hrdiny ale anonymní masu, poznáváme sice konkrétní lidi jako matku s kočárkem, Vakulinchuka, lodního doktora, kněze a další postavy, ti však nejsou důležití jako jednotlivci ale jen jako součást davu. Zaujme i reakční kněz, vypadá vskutku démonicky a sugestivně, stejně jako detaily jeho kříže. Filmu dodává na síle i to, že je bez ruchů jen s hudbou, to posiluje odosobněnou atmosféru anonymního světa. Díky tomu jsou záběry odtažité až dokumentární, syrové ale působivé a střetává se zde vysoká ideologie se základními lidskými potřebami. Nejsem znalec moderní vážné hudby, ale Šostakovičova hudba mi přijde hodně dobře zvolená a sestříhaná.
Cenzurovaná verze obsahuje kratičký mluvený komentář v úvodu i závěru filmu, je mnohem angažovanější a bolševičtější, námořníci např. pracují podle ilegálních instrukcí. Zejména v úvodu je titulků více a působí návodněji, většinou jde o malý ale patrný posun ve významu. Hudba je filmovější, místy melodramatická, jindy oslavná nebo dramatická, kupodivu působí ve smyčcových pasážích až vesele.
Film beru jen jako film z počátků kinematografie, je zajímavý a působivý, zvláště tím anonymním pojetím, ale jeho proslulost nechápu. Nástup scény na schodech jsem nějak prospal, jde skutečně o blesk z čistého nebe, díval jsem se na ni ještě jednou ale její síla mi stále uniká. Holt jsem pouhý divák a nikoliv filmový teoretik.
Škoda, že ani na jednom DVD není nějaký bonus o historickém pozadí a dalších osudech námořníků z Potěmkinu, znalost této části ruské historie přeci jen nepatří do běžného vzdělání.