Tři barvy - červená
Francouzsko-polský film "Tři barvy - červená" (Krzysztof Kieslowski) je třetím dílem filmové trilogie volně inspirované barvami francouzské vlajky.
Ve filmu sledujeme mladou studentku Valentine. Ta žije v Ženevě a vydělává si jako modelka, sledujeme ji při focení, modní přehlídce i tréningu baletu, i přes atraktivitu prostředí je vše pojato spíše obyčejně. Jednou večer jede autem a srazí psa, raněnou fenku Ritu veze za jejím pánem. Starý, osamělý pán v mírně podivném domě je však vůči fence zcela apatický a tak ji Valentine zaveze k veterináři. Přes svoji apatii posílá starý pán Valentine peníze na veterináře, ta ho navštěvuje znovu a při této návštěvě zjistí, že tento bývalý soudce odposlouchává telefonní hovory svých sousedů, což ji samozřejmě pohorší. Dozvídáme se i další podrobnosti, Valentine si volá se svým přítelem na cestách, ale postupně se jejich vztahu vkrádá bezdůvodná žárlivost. Jejím bratr je závislý na drogách, k matce má nejasný vztah, většinu se dozvídáme zprostředkovaně z telefonních hovorů, o bratrovi se Valentina dočte v novinách. Paralelně sledujeme studenta práv a jeho dívku, student bydlí blízko Valentine, dívka pracuje jako soukromá meteorologická služba a patří k jedné z odposlouchávaných.
Druhá půlka filmu se tak trochu rozpadá do krátkých úryvků děje. Valentine si přečte v novinách o odhaleném důchodci odposlouchávajícím sousedy, vydává se za ním, aby si nemyslel, že ho prozradila ona. On se ji však přiznává, že se úřadům anonymně udal sám, protože ho zajímalo, co Valentina udělá. Později vypráví o samotě soudce, vinu a činy odsouzených bere tak trochu jako dané prostředím, kdoví, jak by se zachoval na jejich místě on sám. Valentine se chystá do Anglie a tak jí radí, ať jede lodí, protože je to bezpečnější, i soukromá meteorologická kancelář předvídá krásné počasí v kanálu La Manche. A sama se z toho raduje, protože se vydává na jachtu s přítelem, se studentem, teď už soudcem, se dívka rozešla pod vlivem odposlouchávání, přesně jak bývalý soudce předvídal. Bohužel se ztrhne bouře a ohromný trajekt se potopí, v televizní reportáži sleduje soudce i my desítku zachráněných. Většinu známe ze všech tří dílů trilogie, mezi zachráněné tedy patří Karol, Dominique, Julie, Olivier, mladý soudce a samozřejmě, dramaticky jako poslední zmíněná, Valentine, soukromá meteoroložka a osádka její jachty je nezvěstná.
Ve filmu hrají velkou roli telefonáty, mnohé se dozvídáme z nich a patří jim i úvod, kdy kamera sleduje směr telefonního hovoru. Prostředí filmu je rozplizlé a šedé, mnohé předměty a dekorace jsou však výrazně červené. Jde o různé doplňky jako nábytek, lístek, svetr, sedadla v divadle, bowlingové koule a další drobnosti, dojde však i na větší plochy jako jsou zdi nebo jeep studenta práv. Celý příběh je tak trochu roztříštěn v detailech a je rámován obrovskou fotkou Valentine na obrovské plachtě na křižovatce, stejný výraz má i těsně po zachránění. Bývalý soudce vypadá starosvětsky, odtažitě až noblesně, přitom mění život lidem okolo sebe, někdy aktivně, jindy zase nezasahováním. Díky silné dedukci dokáže zjistit nečekané souvislosti a tak působí jeho zásahy často jako náhoda, což nás přivádí k otázce, zda to, co se nám děje je jen náhoda nebo zda stojí v pozadí nějaký tajemný bývalý soudce. A také se můžeme ptát, kdo jsou lidé kolem nás, protože obraz získaný z telefonátů se dosti liší od skutečnosti - a naopak. Film kladením těchto otázek přináší až filosofické zamyšlení v celkem působivém zpracování.
Ale v bonusech zmíněné "vyvzdorování si" nominací na Oskara mi nesedí.