Monty Python: Smysl života
Třetí film Monty Pythonů z roku 1983 je spíše volným blokem skečů než klasickým filmem s dějem. Jednotlivé propojené skeče jsou propracovanější, rozmáchlejší a filmovější, z filmu je cítit i hravost a smysl pro detail, což je vidět hned v předfilmu, v nezvyklém spojení majestátní budovy pojišťovny a plachetnice. Budova pojišťovny vizuálně evokuje loď a účetní zotročené veslaře, po jejich vzpouře dojde k útoku na další finanční instituce/budovy - tento vizuálně působivý pirátský filmeček nastavuje laťku celému filmu pěkně vysoko.
Vlastní film zahajují akvarijní rybky v luxusní restauraci dumající o smyslu života, čemuž jednotlivé skeče, dokumentující různé etapy lidského života, víceméně odpovídají. Zrození dokumentuje porod s přístrojem, který dělá "pink" i rodina s desítkami dětí, rodícími se jen tak mimochodem, protože jak říká obrovské muzikálové číslo - "every sperm is sacred". Tím je dokumentován i rozdíl mezi katolíky a protestanty a jak ukazuje další skeč, už Martin Luther propagoval sex pro potěšení. Výuka, a to i ta sexuální, je nudná jako vše ve škole a jediným trestem pro nepozorné žáky je rugby, přes které se dostáváme do zákopů první světové války, kde si vojáci předávají hodiny na památku. Chladnokrevnost důstojnického sboru dokumentují burské války, kde jednoho důstojníka něco pokousalo - ve skutečnosti mu tygr ukousl nohu...
Ve středním věku se podíváme do poněkud švihlého hotelu, kde se u večeře dostaneme i ke smyslu života, filosofii a transplantaci orgánů za živa. K té přesvědčuje další skvělé muzikálové číslo plné vědeckých faktů o vesmíru, což nás přesvědčí o naší nicotnosti. V luxusní restauraci z úvodu sledujeme zvracejícího jedlíka, který nakonec praskne po mátovém lístku a etapu smrti zahajuje vtipná animace padajícího listí. Poté si přichází smrťák pro skupinku lidí kdesi na vysočině, společnost ho ale nebere příliš vážně, přesto všechny odvádí do onoho švihlého hotelu, což je nebe, kde jsou každý den vánoce v podobě kýčovité show, kterou sledují snad všechny postavy z filmu. V závěru filmu se znuděná hlasatelka ptá, kam se poděla sranda, zazní úryvek původní znělky seriálu a tím film končí.
Nezmínil jsem samozřejmě všechny skeče a absurdity jako třeba útok předfilmu nebo uvítání v půlce filmu. Přechody mezi jednotlivými skeči jsou typicky monty pythonovské, tedy občas násilné s jakoby chybějící pointou, samozřejmostí jsou i animace a další vizuální nebo výtvarné prvky typické pro seriál. V poslední třetině začne být film nečekaně vážný až drsný, vizuálně i myšlenkově evokuje filmové klasiky typu Bergmana, což je celkem nečekaný tón.
Musím ale přiznat, že jako film mě "Smysl života" moc nenadchnul a beru ho spíše jako trochu delší díl seriálu. Sice filmový a propracovaný, kde muzikálová čísla střídá čirá fantazie a absurdní humor, ale pořád je to spíše díl seriálu než film. A po dvojici skvělých filmů to prostě zklamání je, i když seriálovou podobu MP mám také hodně rád.