Alois Nebel
V první polovině 90. let jsem hodně poslouchal jesenickou (šumperskou?) kapelu Priessnitz. Tu jsem později sledoval spíše příležitostně, ale i tak jsem věděl o komixu Alois Nebel jejího zpěváka J.Švejdíka alias Jaromíra 99. Komix šel ale dlouho mimo mě a to až do doby, než se dostal na filmové plátno - v tu chvíli zapracovala nostalgie a tak jsem vyrazil do kina.
Film patří mezi "oživlé" komixy, obsahuje silně stylizované černobílé záběry, které opravdu působí jako pohyblivý komix. Není to sice originální pojetí, nicméně stále dosti vzácné, velmi efektní a mně se to velmi líbí.
Film se odehrává převážně ve (fiktivní?) železniční zastávce Bílý potok kdesi v Jeseníkách na přelomu let 1989/1990. Hlavním hrdinou je výpravčí Alois Nebel a my sledujeme jeho každodenní monotónní a osamělý život, kdy je mu jediným společníkem (kromě kočky) pomocník Wachek, typický český vykuk, který z každého režimu vytěží (pro sebe) to nejlepší - tyto typy krásně hrával svého času V.Sloup. A tak se Wachek, s věčným cigárem v koutku, nepředře, přitom se bratříčkuje s místní mocenskou elitou, kšeftuje s ruským velitelem a vyšmelené zásoby ukládá u otce v autokempu. Není velkým překvapením, že starý Wachek byl v padesátých létech přesvědčeným komunistou a nyní žehrá na měkkost tehdejšího, předlistopadového režimu.
Aloise trápí vzpomínky na konec války a odsun Němců. Tyto vzpomínky jsou natolik silné, že ho přivedou do blázince, kde se setkává s "němým" mužem (K.Roden). Ten se v kraji objevil zničehonic a o nikdo o něm nic neví, protože ho dopadli při pokusu o přechod hranic, léčí ho drastickými elektrošoky.
Z blázince se Alois vrací po listopadovém převratu, mladý Wachek zatím zabral jeho erární byt. Alois se tedy vydává do Prahy zjistit, co s ním bude dál. V Praze na něj nikdo nemá čas a tak skončí v partě bufeťáků na Hlavním nádraží, seznámí se i s paní Květou, hajzlbábou se slabostí pro ajznboňáky. Oba, plaší, stárnoucí a nesmělí, se pomalu dávají dohromady, jenže bufeťáci mají na Aloise špatný vliv a tak se s Květou rozejde ve zlém. Nakonec se Alois vrací do hor, bydlí v opuštěné boudě, u dráhy kontroluje koleje a pomalu se sbližuje s Němým.
V průběhu celého filmu se vzpomínky na konec války opakovaně vrací a prohlubují. Pomalu vychází najevo, že si starý Wachek při odsunu násilím udržel jednu dívku, Dorotheu, která od něj později utekla i se synkem. A tímto synkem je právě Němý, který se vrací za svým otcem, starým Wachkem, aby se pomstil. K pomstě dochází za jarní bouře, ve chvíli, kdy se k Aloisovi lesem vydává paní Květa.
Tvůrcům se do černobílého a pomalého komixového světa povedlo krásně přenést atmosféru Jeseníků i pražského Hlavního nádraží. V Jeseníkách jsem byl jen párkrát, ale monotónně opakované názvy zastávek "jesenického Semmeringu" ... Ramzová, Ostružná, Lipová lázně ... mě spolu s vizuální stránkou okamžitě naladili na tu správnou atmosféru. A podobně úchvatná je i atmosféra pražského Hlavního nádraží, zdejší bufeťáci jako by vyskočili ze stránek kultovního "... a bude hůř". Celkovou atmosféru filmu podtrhuje i mnoho odkazů na končící 80. léta, krátké záběry/scénky vždy přesně vystihují podstatu - příkladem může být nádražní hospoda nebo záběry z blázince zdůrazňující beznaděj, bezmocnost a šeď.
Velmi zajímavé jsou i postavy, ať už pomalý, pasivní Nebel, kterým děj spíše volně posouvá, nebo oba Wachkové. Docela mrazivý je cynický přístup mladého, představujícího typický produkt socialismu, nezřídka konfrontovaný s otcem - ten sice také není žádnou kladnou postavu, ale to, co dělal, dělal aspoň z přesvědčení, nikoliv pro hmotný prospěch - i když násilné zadržení Dorothey je v tomto smyslu diskutabilní. Ukazuje se zkrátka, že odsunu Němců je mnohem složitější a temnější téma, než si připouštíme - a to zvlášť pro obyvatele tehdejších Sudet.
Nicméně ve filmu nejde primárně o děj ale o náladu a atmosféru, a ta je (pro mě) úchvatná a to ve všech třech částech - prostřední "bufeťácká" epizoda film hodně oživuje. Strhující je i závěrečná katarze, tedy příjezd Květy a její bloudění v lese, setkání Němého a zabití otce - přitom až v tu chvíli mi došlo, že Němý je také nevlastním bratrem mladého Wachka. Zmíněná katarze ale mohlo být akčnější, bohužel už naráží na komixové možnosti. Dalším silným momentem, na který si ale musí divák zvykat, jsou opakované scény (odsunu), které se vyjevují ze vzpomínek.
Pro mě šlo o film s výbornou atmosférou (Jeseníky, Hlavní nádraží) v grafickém pojetí, které se mi hodně líbí. Také děj vtáhne diváka do sebe, není však natolik zásadní a dává prostor grafické stránce - jde prostě o filmové provedení komixu jak má být.