Slepice a kostelník
Tento film z roku 1950 je tuctová komunistická agitka, kterou od ostatních odlišuje moravský folkór a náznaky hereckého umění některých herců v čele s Vlastou Burianem. A právě jeho přítomnost ve filmu je zřejmě jediným důvodem, proč neupadl film v zapomnění - jde o první film, v němž král komiků po letech zákazů hrál.
Vlasta Burian představuje ve filmu kostelníka Kodýtka, jehož úkoluje velkostatkář tak, aby škodil vznikajícímu družstvu. Jedním ze sedláků, kteří odmítají vstoupit do družstva je i Tonek (O.Korbelář), který by ve skutečnosti rád vstoupil ale jeho manželka Tereza je proti, Tonek ji marně přesvědčuje. Drobné úklady proti družstvu vrcholí tiskem štvavých letáků, které má vytisknout a roznést ministrant Vincek, Tonkův syn. Otec ho ale přistihne a jménem Kodýtka napíše leták agitující pro vstup do družstva. Sám je totiž přesvědčen řečí čísel a když ukáže výsledky hospodaření Tereze, ta mu ještě vynadá, že do družstva nevstoupil dřív - však od toho má chlapa, aby jí radil.
Ve filmu (ne)překvapí dobová propaganda v podobě veleúspěšného družstva, kde jde všechno jak na drátkách a lidé přesvědčení argumenty radostně vstupují. Soudruzi plně chápou lidské slabosti a dávají váhajícím dost času, aby se sami přesvědčili, do družstva se vstupuje u vínka a v klídku, hodně zvláštní je i pokrokový farář na straně družstva. A tak i Kodýtek dostane možnost a čas zařadit se na správné místo, ale on zůstává pořád stejný prospěchář a malý človíček. V tom je Burianova role zajímavá, jinak vzbuzuje spíše lítost. Dostane vlastně jen pár příležitostí, aby předvedl svoje herecké umění, trochu zajímavější je závěr filmu - ať už Kodýtkovo schovávání se v posteli nebo dialog, v němž Tonek přesvědčí Terezu. Obsah dialogu je dnes až absurdní ale herci zde mají jednu z mála možností něco vytvořit a předvést. Kromě zmíněných herců se v epizodních úlohách objevují herci jako J.Kemr (brigádník), J.Bek (příslušník SNB), L.Lipský (statkářův syn), jeho bratr Oldřich ve filmu debutoval jako režisér (kteří byli ve skutečnosti čtyři).
Na filmu je zajímavý hlavně folklór, kroje, lidové písničky, dožínky, žně a nářečí, ale ani zde si tvůrci neodpustili propagandu - viz čelo průvodu. Jak se propaganda vyřádila a jak zkreslila skutečnost lze sledovat jen s úžasem nebo spíše mrazením v zádech. Ale když se na to podívám jako na takovou pohádku, tak některé herecké výkony mají svoji kvalitu, jinak je to hloupoučké, naivní - a přitom děsivé.
- Advokát chudých
- Alena
- Anton Špelec, Ostrostřelec
- Ať žijí duchové
- Baron Prášil - Když Burian prášil
- C. a k. polní maršálek
- Císařův pekař - Pekařův císař
- Červená ještěrka
- Divá Bára
- Dobrý voják Švejk - Poslušně hlásím
- Dovolená s Andělem
- Ducháček to zařídí
- Dvanáct křesel
- F.L.Věk
- Funebrák
- Hrátky s čertem
- Hrdinný kapitán Korkorán
- Chalupáři
- Jan Roháč z Dubé
- Král Králů
- Lásky Kačenky Strnadové
- Lelíček ve službách Sherlocka Holmese
- Marečku, podejte mi pero
- Mezi námi zloději
- Muž v povětří
- Muž z prvního století
- Na samotě u lesa
- Nejlepší člověk
- Nezlobte dědečka
- Pobočník Jeho milosti
- Provdám svoji ženu
- Přednosta stanice
- Pytlákova schovanka aneb šlechetný milionář
- Revizor
- Ryba na suchu
- Slaměný klobouk
- Smrt černého krále
- Srdečný pozdrav ze Zeměkoule
- Šíleně smutná princezna
- Těžký život dobrodruha
- To neznáte Hadimršku
- Tři vejce do skla
- Tři veteráni
- Ulice zpívá
- U nás v Mechově
- U pokladny stál
- Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- Zabil jsem Einsteina, pánové...
- Zaostřit prosím!
- Zlaté dno