Lords of Chaos
Předlohou filmu Lords of Chaos o počátcích pravého norského blackmetalu je stejnojmenná dokumentární kniha. Z ní vytáhli filmaři ty nejznámější momenty týkající se Mayhem, Euronyma, Deada, Varga a dalších, okořenili to trochou sexu, násilí a debatami o tom, kdo je pozér. Knihu jsem četl, viděl jsem i další dokumenty, ale tenhle film mě moc nepřesvědčil, posunul to všechno do takové divné polohy. Chápu však, že to není dokument ale umělecké ztvárnění daného tématu.
Začátek filmu líčí formování Mayhem a jsou zobrazeny všechny známé a očekávané události jako Dead řezající se na pódiu, zakopané oblečení, čichání k mrtvole, prasečí hlava v publiku a další ale také divoké orgie na chatě, které tak trochu rozbíjejí zlověstnou auru pána chaosu a smrti. Tato část filmu vrcholí Deadovou sebevraždou, následuje seznámení se s "pozérem" Vargem, který byl ale ve všem lepší. Nastávají zlaté časy formování inner circle ale brzy následuje vypalování kostelů a vražda homosexuála, obojí vede ke vzájemné řevnivosti a soutěžení o to, kdo bude extremnější.
Euronymous stojí v pozadí všeho jako hybatel, ale sám (podle Varga) nic nedělá a najednou má pocit, že se to zvrhlo, že to takhle nechtěl, že zlo mělo být jen marketingový prvek a ne doopravdy. Snahu vše změnit motivuje i Euronymův vztah s fotografkou, napětí však houstne a vše skončí tím, že Varg ubodá Euronyma.
Euronymous je vykreslen spíše jako "pozér" pro kterého je vše jen hra a marketing, zato Varg vypadá jako pravý fanatik. Veškerý marketing vygraduje ve chvíli, kdy i napadení Vargem chce Euronymous marketingově využít, což je Vargova verze, pokud to není umělecká licence. A zatímco Varg a další si užívají vypalování kostelů, tak Euronymous postává nervózně opodál, ale i když má pocit, že to ostatní přehání, stejně je podpoří. Tato rozporuplnost vyvrcholí tím, že zuří, že to Varg podělal, když se svěřil novinářům - což je taky pěkně naivní moment...
Film je vyprávěn z pohledu Euronyma a to takovým stylem, až by si člověk řekl, že to byl jen muzikant, který chtěl získat pozornost šokem, zatímco ostatní kolem něj byli magoři, a to v čele s Vargem. A ten byl přitom vegetarián a abstinent, zatímco ostatní se cpali kebabem a colou nebo pivem, což není úplně norská tradice.
Záběry z obchodu, koncertů atd. jsou celkem fajn, zkoušení na chatě nebo mejdany taky, i vznik známých fotek je dobrý ale naturalisticky pojaté vraždy a sebevraždy se mi nelíbí. Většinu postav jsem si představoval jinak ale nijak mi to nevadí. Dead působí, že je fakt mimo a v jeho vztahu k ostatním působí velmi zvláštně a silně Euronymovy flashbacky ke konci filmu.
A hláška na konec: Nechte si ten sentiment, já jsem stvořil norský blackmetal, měl jsem obchod s deskama i nahrávací studio; stvořil jsem Mayhem . A co jste udělali vy, pozéři?
PS: Film byl pro mě takovou poslední kapkou k poslechu Scorpions.
