Vrána: Město Andělů
První filmová Vrána si získala kultovní postavení, takže pokračování bylo pouze otázkou času a to přesto, že Brandon Lee, představitel Erica Dravena, během natáčení nešťastnou náhodou zemřel. Jenže když to šlo s Ericem, tak to půjde i s někým jiným, řekli si tvůrci včetně autora komixové předlohy (James O'Barr) a natočili pokračování.
Sarah z první Vrány dospěla, přestěhovala se do města andělů, živí se jako tatérka a pronásledují ji sny o vráně a zabitém muži, svázaném pod vodou. Ash a jeho syn byli ve špatném čase na špatném místě, a tak je gang drogového vládce města Judaha cynicky zabil, jenže vrána Ashovi umožnila vrátit se a pomstít se. A tak Ash postupně hledá a zabíjí jednotlivé členy gangu, zůstává po něm znamení vrány, ať už z krve nebo něčeho jiného, což poskytne vodítko Judahovi, který celou dosud snadnou pomstu zdramatizuje. Ale Sarah Ashovi pomůže a společně porazí Judaha, jenže ta závěrečná katarze mi moc nesedí. Vypořádání se s jednotlivými členy gangu je zajímavé, efektní a zvráceným způsobem i vtipné, jenže to pro mě končí s Křivákem, pak už mi to přijde jen podivné.
Atmosféra filmu je celkem silná, ve městě andělů je všudypřítomné násilí, drogy, zlo a cynismus. Vše se odehrává v noci, interiéry i exteriéry mají v sobě kontrast až gotické majestátnosti a zvrácenosti rozpadlých děr jako je třeba peep show. Vizuálně vzhled dotváří jak motorkáři tak SM komunita, Judah je totiž fascinován utrpením. Dojde i na pár celkem škaredých scén, jako třeba tetér a oči, naštěstí jen v náznaku.
Všechny postavy jsou vyšinuté, v čemž vede Křivák představovaný prvním punkerem, tedy Iggy Popem, který mohl hrát sám sebe, také Vincet Perez pojal Ashe velmi charismaticky, dle vlastních slov se snažil o něco mezi Hamletem a Jimem Mirrisonem, zato Judah mi nesedí. Má představovat jak zlo tak i jeho oběť, mě ale mezi ostatní postavy vůbec nezapadá.
Soundrtrack k filmu celkem sedí a podle tvůrců je super, co taky mají říkat jiného, ale proti původní Vráně je to druhá liga.
Celkově je to taková divně ujeté, bizarní a zvrácené, jak jen lze od komixové adaptace čekat. Objeví se tam však momenty, které zůstanou v hlavě fakt dlouho, pamatoval jsem si je z prvního shlédnutí filmu před více než 20 lety.