images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

With Full Force 2003 - Lipsko - [62 fotek]

wff sixfeetunder soulfly sepultura cavalera amonamarth entombed madball clawfinger typeonegative samael thinkaboutmutation slayer apokalyptischenreiter anthrax sickofitall ministry moonspell mydyingbride festivaly_stare
Tento článek byl původně umístěn na webzinu Abyss a byl napsán někdy v období 2002-2004. Současná verze obsahuje pouze drobné změny a je nutné jej brát i jako dokument doby.

Úvod

Třídenní festival With Full Force (WFF) se stává jedním z nejprestižnějších a největších festivalů v Evropě, a možná je i celkově největší, protože Wecken Open Air je čistě metalový, ale na WFF nalezneme i punk a HC. Zúčastnil jsem se již 8. ročníku v roce 2001 a letos jsme se rozhodli po dvou letech vrátit na místo činu...

Nečekejte klasický report s rozpitváváním jednotlivých kapel a písniček - o každé kapele by se dal napsat samostatný report, ale o to se ani nechci pokoušet... Každá kapela hraje opravdu naplno (prostě With Full Force), u několika kapel se jedná o jediné vystoupení v Evropě (nebo Německu) letos v létě, občas o speciální reunion... Zachytím jen atmosféru a pár poznámek – klidně si ke každé kapele domyslete následující větičky: ...špičkové vystoupení, prezentuje průřez tvorbou, zazní největší hity, diváci skvěle reagují, apod. … Spousta kapel děkuje v němčině – kromě obligátního danke šén zazní i dlouhé německé děkovačky a uvádění písniček (nemluvím o německých kapelách :-). Pro místní je to určitě příjemné a potěšující, ale mě osobně to zavání trošku vlezdoprdelismem... Holt nemám rád němčinu.

Vidíme ani ne polovinu kapel – některé neznám (prakticky vše na TentStage do půlnoci), některé mě nezajímají (Overkill, Sodom, Destruction a hafo dalších), občas se jedná o německé příšernosti hrající pochybené coververze a zábavovky (ale mezi Němci jsou hodně oblíbení) a na jiné už není síla (Macabre, Opeth).

Na prvním místě je třeba si uvědomit, že se jedná o naprosto megalomanskou akci, kterou navštíví desetitisíce lidí (můj odhad je tak kolem 50 tisíc, ale klidně se můžu hodně mýlit), a která nemá (nejen) u nás obdobu. Přes všechny výtky smekám před pořadateli, kteří něco takového dokáží uspořádat. Areál se nachází na letišti kousek od Lipska a skládá se z gigantického kempu a vlastního koncertního areálu, kde jsou dvě pódia (MainStage funguje do půlnoci) a menší TentStage (obrovský stan – např. obě pódia posledního Brutal Assultu by se tam bez problémů vešla), kde přes den funguje HardBowl (většinou HC a Punk skupiny) a po půlnoci dostávají prostor metalovější (skoro bych řekl undergroundovější, ale to je relativní) spolky.

Samozřejmostí je přítomnost mnoho stánků z občerstvením (ne dva s pivem a dva s kuřatama a klobásama jako u nás :-). Doslova desítky stánků, kde naleznete bagety (desítky druhů), pizzu, těstoviny, cukrovinky, preclíky, buřty, kuřata, kalamáry, vegetariánské jídlo... I na pití se nemusíte spokojit s pivem, nalezneme několik coctail barů, kde mají panáky, míchané nápoje i nealko. Ceny jídla a pití se pohybují od 2 do 4 euro, což je pro němce přijatelná cena a pro nás skoro taky :-) čekal jsem více. Např. pivo za 2,2 je ok, ale je hnusný. Opravdu. Ani po třech dnech jsme si naň pořádně nezvykli – pijeme tekilu za 2,5 euro... Další obrovské prostory zabírají stánky s tričkama, mikynama, kožené oděvy, metalové doplňky, nášivky, přívěsky a samozřejmě distra CD, LP, DVD a časopisů a zinů. Prostě vše, co si metalový fanoušek může přát.

Nepříjemná věc je, že do vnitřního areálu je zakázáno pronášet foťáky, resp. „audio, photo and video recording is forbidden“, na druhou stranu „small pocket cameras are allowed“ – kde je hranice netuším... Nicméně mě osobně se podařilo foťák naprosto bez problémů pronést - ale až druhý den, první jsem to ještě nezkoušel, chtěl jsem nejdřív omrknout situaci. A nebyl jsem sám... Někteří nepronesli (větší ale horší foťáky), ale na druhou stranu, viděl jsem vevnitř i poloprofesionální foťák a video-kameru. Tak nevím. Ale ten zákaz moc nechápu - fotit v noci z dálky hlavní hvězdy prostě nelze – musíte mi prostě věřit, že rozmazané siluety opravdu patří členům Sepultury nebo Slayer :-) Obecně ale fotky vyšly lépe, než jsem čekal.

Dále je zakázáno pronášet jakékoliv vlastní jídlo a pití, což je striktně dodržováno (ochranka poctivě šacuje při vstupu), ale i tak se občas někomu podaří něco pronést. Po půlnoci by člověk většinou pronesl cokoliv - a není problém vzít kelímek, odejít do stanu, nalít do něj pivo z plechovky a vrátit se do areálu (a druhý vypít po cestě) – což úspěšně praktikujeme – a nejen my, chudí češi. Když už jsem nakousl ochranku, musím říct, že mě její korektní a vstřícné chování docela překvapilo – letos to už tolik vidět nebylo, ale předloni jsem opravdu nechápal – od nás jsem byl zvyklý na agresivní jedince, kteří si rádi bouchnou nebo shodí někoho při stage divingu. Na úsměv, pozdrav nebo poděkování jsem připraven nebyl...

Neodpustím si ještě jedno srovnání s předloňským osmým ročníkem - tehdy mi připadli lidé družnější, často se stalo, že se s náma dali do řeči (když slyšeli, že nejsme němci) dokonce nám koupili pivko. Letos jsme nejednou zaslechli čechiše švajne, a bylo vidět docela dost vyholenejch agresivních idiotů s červenejma šlema... Na druhou stranu tehdy jsme zkonstatovali, že Němky nejsou vůbec hezký, kdežto letos tam byla hromada krásnejch holek...

A poslední srovnání – předloni byl příšerný zvuk - tehdy zvukaři doslova zabili Cradle Of Filth a In Flames. Letos je to o hodně lepší, nelze mít snad větších připomínek a např. Type O'Negative mají naprosto špičkový zvuk... Kromě zvuku je potřeba pochválit organizaci – žádné časové skluzy (možná tak 5, 10minut), žádné prohazování pořadí nebo nepřijevší kapely - no, možná jedna dvě nepřijeli…)

Bohužel se tohoto festivalu neúčastní žádná česká (nebo slovenká) kapela (předloni Hypnos) – Die Happy (kapela do Německa emigravší dcery olympikovského Jandy) nepočítám – navíc je mě tato kapela (i Jandová sama) krajně nesympatická a naprosto ji ignoruji.

V rámci festu probíhá několik doprovodných akcí, opravdu jenom decentně – skejťáci, motorkáři a ohňostroj. Naštěstí úplně chybí techno-stan - pohroma některých našich festivalů, kdy se organizátoři snaží splácat všechno možné dohromady, jen aby na akci přijelo co nejvíce lidí – ale víte jak dopadl zlý pes z pohádky o tom, jak pejsek a kočička vařili dort...

Němci mají naprosto strašný značení silnic – představte si, že by v Brně bylo místo šipek na Svitavy/Hradec Králové šipky pouze na Kuřim a Černou Horu... Díky tomu bloudíme cestou tam i zpátky, odhadem tak 60 km zajížděk – němci mají buď všichni GPS nebo geniální orientační smysl.

Přestože to tak původně nevypadalo, bylo skoro ideální počasí – pršelo jenom v noci a trochu při Soulfly, jinak přes den bylo akorát, v noci mohlo být trošku tepleji...

Když sem si po příjezdu koupil noviny a četl, že v Moskvě sebevražedné teroristky zaútočili na hudebním festivale, běhal mi mráz po zádech...

Nultý den (cesta)

14:18 – odjíždíme (po vydatném jídle) od brněnské K1. Jedeme ve třech v plně naložené 105ce – cesta bude dlouhá. Průměrná rychlost 80 km/h není opravdu nejvyšší – dokonce nás předjíždí trabant... Na dálnici začíná pršet – ideální počasí na fesťák... Ve tři hodiny proto situaci radikálně řešíme otevřením piva a skutečně, po pár minutách déšť utichá – takhle se na to musí... před pátou hodinou si při vjezdu do Prahy dáváme další pivo – na navigaci a proti zácpám. A až na jednu malou bouračku (teprve čtvrtou, který ten den vidíme) v Hloubětíně, proběhl tranzit bez problémů. Po šesté hodině dorážíme do Ohníče, kde hodláme přenocovat. Také se setkáváme s posledním členem naší výpravy. Po pár pivech a rumech obsazujeme nedaleký volný sklep a jdeme spát.

První den

Ráno vstáváme o půl sedmé a přes Teplice (snídaně) a Dubí (v tak brzkou hodinu nevidíme na slavné E55 ani jednu kurvu) vyrážíme do Německa. Desátou až dvanáctou hodinu strávíme v Drážďanech a přilehlém okolí. Až skoro v jakési Bišoferdě totiž zjišťujeme, že nejedeme do Lipska, ale od Lipska... Celý Německo je rozestavěný, samá práce na silnici, Drážďany jsou jedno obrovský staveniště, ale pořádný značení odboček, to né... Před půl třetí dorážíme k areálu – obrovská fronta aut – do areálu se dostáváme něco po šesté!!! Díky tomu přicházíme o Napalm Death a Prong. Než postavíme stan a trochu se zabydlíme tak je skoro osm hodin – což je akorát čas na Six Feet Under – foťák zatím nechávám ve stanu, je potřeba zjistit, jak vážně je to se zákazem focení myšleno....

Hned při prvních tónech se obrovský kotel dává do pohybu a z hudebního zážitku se stává doslova boj o přežití... SFU hrají svůj poměrně jednoduchý, ale chytlavý death metal ve středním tempu, dojde i na koververzi TNT od AC/DC, „hitovku“ No Warning Shot (aspoň pro mě, s refrénem Die motherfucker, die, die :-) a na konec i na novou, protiválečnou No War. Zpěvák Chris Barnes střídá jako obvykle několik hlasových poloh. Poté jdeme do stanu na večeři a vracíme se až na brazilské rytmy od Soulfly.

Něco přes hodinu jejich vystoupení uběhlo překvapivě rychle. Naprosto profesionální výkon, skvělá souhra hudby a světel. V půlce se dočkáme i tradičního bubenického sóla a drum-session - jeden z vrcholů vystoupení. Že dojde i na sepulturovské (to, že Max Cavalera odešel od Sepultury a založil Soulfly snad nemusím připomínat) klasiky tušil každý, ale to, že kromě Attitude a Refuse/Resist zazní i stará My Inner Self, to jsem opravdu nečekal. V porovnáním s originálem zní skladby trošku jinak, experimentálněji, ale k tomu se dostanu u hodnocení Sepultury. Territorial Pissing od Nirvány mě doslova vyrazil dech a poté se kapela loučí Eye for Eye. Několik písní kapela vždy zahrála normálně a na závěr je přehrála několikanásobně rychleji. Na kapele bylo vidět, že je hraní opravdu baví. Po vystoupení se nám kdosi snaží prodat playlist Soulfly za 2 euro...

Tímto vystoupením končí pro dnešek MainStage, přesouváme se do TentStage, kdo končí své vystoupení blackoví Enthroned z Belgie – warpaint, plivání ohně, pure black – bohužel stíháme poslední (anti-christian) song – Evil. Po krátké pauze nastupují švédští Vikingové Amon Amarth, hrající melodický death metal. Jejich hutný, technický a melodický materiál a sympatické vystoupení (včetně death-metalových vrtulí) sklízí zasloužené ovace. Po jejich vystoupení nás pokročilá hodina (sice teprve půl druhé, ale za celý den toho máme po krk) žene do stanu – přicházíme o Zyklon a Macabre.

hudba/img/dsc04027.jpg
hudba/img/dsc04043.jpg
hudba/img/dsc04059.jpg
hudba/img/dsc04118.jpg
hudba/img/dsc04174.jpg

Den druhý

Ráno vstáváme relativně brzo, takže stačíme uvařit a sněst rizoto ještě předtím než se vyrážíme podívat, co se dneska bude dít. Na hlavním pódiu je podezřele ticho, ve stanu řádí NYHC banda Born From Pain – jedná se o thrash/hard core, místy připomínající Pro-Pain, velice skočný a chytlavý, na probuzení ideální... Užívají si diváci i kapela, které je pódium skoro malé... Po skončení se jdeme podívat na hlavní pódium, ale tam hraje jakási zrůdnost a tak se vracíme zpět na Most Precious Blood, což je opět hard core kapela, opět z Brooklynu. Tentokrát zní emotivní, naštvaný HáCéčko brooklynského střihu a dívat se dá i na pokérovanou kytaristku...

Chvíli poté hrají na hlavním pódiu švédští Entombed, kteří svým typickým a charakteristický chřestivým zvukem obzvláštňují svůj, dnes už průměrný, “death'n'roll”. Kromě nových věcí se naštěstí dostane i na starší věci, např. i z legendární desky Wolverine Blues, prostě z doby, kdy s Dismember vládli švédskému deathu (ještě před goeteborgskou vlnou). Svým výkonem dostávají zástup věrných do varu.

Po nich se chystá na pódium další NY HC z brooklynu – Madball. Po dvou písničkách odcházíme - samý kecy o NY a Americe, chvílemi čistá propaganda. Ani hudebně nic moc - oproti předchozím dvěma HC kapelám mi chybí jakási poctivost, upřímnost a skromnost. Raději se jdeme podívat na skákací motorky – nebo jak se to jmenuje... Ve stanu se připravuje White Crazy Shawn. Jeden člověk, který za doprovodu různých přejatých písní předvádí circus-freak show. Žere brouky a žížaly, píchá si hřebíky do těla, do hlavy, nosu a jazyka, nechá si dělbuch vybuchnout v ruce nebo v prdeli. Nastřelí si stránku z porňáku na čelo – zůstává mu krvavá skvrna. Pak si propíchne brko, zavěsí si na něj medicimbál a kope do něj, pak ještě jakýsi postroj, do kterého si zapřáhne asistentku na kolečkovém křesle a tahá ji po pódiu. Že vypije vlastní moč vás už asi nepřekvapí. Prostě hrůza. A navíc s té dálky není nic vidět...

Poté nastupuje na hlavním pódiu další legendární švédská kapela – rapmetalový Clawfinger v čele s charismatickým zpěvákem jménem Zak Tell. A začínají pěkně zvostra dvěma hity z prvního alba Deaf, Dumb, Blind - sotva zazní „Nigger“ mají diváky na své straně. Je na co se dívat – zpěvák běhající po celém pódiu, na místě se točící basák. Přes novější věci se dostáváme k „Don't get Me Wrong“ s nasamplovaným Uncle Fucker ze South Parku. Poté basák skočí mezi dvěma písněmi do publika (stage diving), takže kapela nemůže hrát dál a čekají, až se vrátí (resp. připluje) zpátky. Naštěstí to všichni berou s humorem a z celé kapely čiší pohoda. Následuje „Biggest & the Best“, doprovázená skoro hromadným stage divingem a na závěr hodil basák stojan od mikrofonu do publika. Na závěr zazní „The Truth“ a „Do What I Say“, jejíž refrén zpívá publikum ještě několik minut po skončení... Na odposlechu stál celou dobu kytarista Entombed a na závěr se přišli mrknout i chlápci s TON. Pro mě první vrchol fesťáku. Někdy v té době ztrácím tužku, což zbytek naší výpravy kvituje s nadšením – prej konečně budu pařit a ne furt něco psát... Naštěstí jsem našel na zemi další, kterou definitivně ztrácím až na fesťáku v Doubravníku.

Poté odcházíme do stanu sněst pár výbornejch českejch paštik :-) a vracíme se až na Sepulturu. Jedná se sice o legendární kapelu, nicméně po odchodu Maxe Cavalery se kapela ocitla v jakési křeči, a na výkonu to je vidět. Kromě tří výjimek hrají věci z Maxovy éry, převážně z desek Chaos A.D. a Roots (uslyšíme všechny podstatné skladby). Opět zazní Attitude a Refuse/Resist, takže můžeme porovnat verzi Sepultury a Soulfly. Musím říct, že se mi více líbila Sepulturovská verze, protože je věrnější originálu, tradičnější a prostě Sepulturovštější... Až na zpěv, samozřejmě – čekal jsem ale horší výkon, ale máte-li desky dobře naposlouchané, tak vám samozřejmě zpěv občas nesedí... Je holt pravda, že s Cavalerou odešel z kapely experimentující mozek, což nová tvorba obou těles jasně dokládá, a mám trochu obavy, že se za chvíli ze Sepultury stane parodie na sebe samu, žijící ze staré slávy a hitů. Musím ale uznat, že staří fans (mezi které patřím) byli nadšení - po přečtení reportu koncertu z Prahy jsem čekal daleko horší vystoupení, žádné vsuvky od Metallicy v reportu zmiňované (teď jenom nevím, kde jsem ho četl, asi na allmetalu) se naštěstí nekonaly.

Na Sepultuře bylo suverénně nejvíce lidí, dav se táhl až ke vchodu do vnitřního areálu - stejně by mě zajímalo, kolik lidí se tohoto festivalu zúčastnilo, já jsem odhadoval minimálně 50 tisíc, a podle Khaabluse (Solfernus, ex-Inner Fear, tímto zdravím) dokonce 70 tisíc... Vůbec je zajímavé, že WFF je u nás poměrně populární – párkrát jsme potkali valachy ze slivovicí a po návratu jsem potkal pěknou řádku lidí, kteří tam buď byli (a nepotkali jsme se) nebo chtěli jet...

Po Sepultuře nás čeká další brooklynská kapela, jenže této legendě nesahají předchozí rodáci ani po kotníky. Převážně zelená světla, mohutný basák s basou na řetězu a ještě mohutnější klávesák – ano, Type O'Negative. Prvních deset minut jsem ale jen nevěřícně koukal – Peter zpíval jakýmsi upištěným hlasem – pak ale přešel na jeho klasický, hluboký hlas a vše bylo tak, jak má být... Zazněly starší i novější skladby, těžiště vystoupení však leží v deskách October Rust a Bloody Kisses (došlo dokonce i na poněkud netradiční, rychlou „Kill All the White People“, ale na „My Girlfriend's Girlfriend“ se nedostalo). Asi nejlepší vystoupení na WFF, prostě naprostá dokonalost. Špičkový zvuk i světla. Peter mezi písničkami komunikuje s publikem, trošku mi vadí zbytečná skromnost, např. „jsem nikdo a tolik z vás mi tleská“ nebo „bez Vás jsme nic“ – ale je to rozhodně upřímnější než tuny mutha-fucků jiných kapel (teď mě napadá, proč nás vlastně některé kapely tak uráží ? :-))) Po hodince a něco je po všem, a většina lidí je naprosto spokojena...

Na půlnoc je připraveno ve TentStage big-suprise, podle zvuku typujeme na Metallica revival, ha ha, (takže prcháme) a hlavně ohňostroj – prý lepší než brněnský slavnosti – nevím, v tomhle se nevyznám.

Po všech těch překvapeních :-) dostávají prostor Švýcaři Samael, se svým temným a lehce industriálním materiálem z vesmírných sfér. Bohužel jejich tvorbu naznám natolik, abych si troufl jejich vystoupení hodnotit, každopádně živé vystoupení je velice působivé…

Po Samael se chystá jeden z důvodů mé návštěvy zde – „only reunion for this festival“ – německá elektro/industriál/core legenda Think About Mutation. Předpokládám, že většině čtenářů toto jméno nic neříká... Jedná se o industriál typu Ministry, mnohem kytarovější a nářezovější. Kdo chodil na Favál na proslulé Big Bengy (někdy v letech 1995-1997), tak je mohl poměrně často slyšet – byla to, spolu s Ministry, Maňákova oblíbená kapela - skladba F

**

*' Lies většinou rockotéku zahajovala a geniální Get Out pravidelně zněla během večera... Kapela poté začla používat i prvky disko/house a rapu, více se přiklonila í k elektronice a nakonec se rozpadla... Z těchto důvodů jsem čekal disko sračku nebo nějakou vyměklost dvou klávesáků, ale rozhodně ne tohle. Totální kytarovej nářez z lehkým mixem elektroniky, z nadhledem zahranej (metalový pózy klávesáka a basáky byly úžasný), vzhledem nenápadnej zpěvák, ale absolutně nepřeslechnutelný - geniální hlas, pódiová šou a obrovský charisma. Bohužel nedošlo na Get Out nebo Mottorrazor, ale i tak panovala maximální spokojenost... Při poslední písničce si zpěvák podává ruce s lidma z publika, tak sem se si s ním podal – a teď se nebudu tejden mít :-) Tím pro dnešek končíme a jdeme spát...

Born From Pain

hudba/img/dsc04041.jpg

Most Precious Blood

hudba/img/dsc04047.jpg
hudba/img/dsc04050.jpg

Entombed

hudba/img/dsc04051.jpg
hudba/img/dsc04056.jpg

Crazy White Shawn

hudba/img/dsc04061.jpg
hudba/img/dsc04063.jpg

Clawfinger

hudba/img/dsc04067.jpg
hudba/img/dsc04068.jpg
hudba/img/dsc04072.jpg

Sepultura

hudba/img/dsc04077.jpg
hudba/img/dsc04078.jpg
hudba/img/dsc04081.jpg
hudba/img/dsc04088.jpg

Type O'Negative

hudba/img/dsc04094.jpg
hudba/img/dsc04100.jpg
hudba/img/dsc04101.jpg
hudba/img/dsc04105.jpg
hudba/img/dsc04107.jpg

Samael

hudba/img/dsc04121.jpg
hudba/img/dsc04125.jpg

Think About Mutation

hudba/img/dsc04128.jpg
hudba/img/dsc04129.jpg
hudba/img/dsc04131.jpg
hudba/img/dsc04132.jpg
hudba/img/dsc04137.jpg
hudba/img/dsc04139.jpg

Den 3

Ráno vstáváme poměrně pozdě, skoro v poledne. Všude kolem nás se ozývá SLEJÁ!!! - je jasné kdo je hlavní hvězda dnešního dne (i celého festivalu) – samozřejmě americká thrashová legenda Slayer. Díváme se, že spousta lidí festival už opouští...

Díky tomu drobnému “zaspání” tak tak stíháme na hlavním pódiu o půl druhé hrající Rakušáky Die Apokalyptischen Reiter, hrající poměrně originální mix blacku a grindu. Jejich vystoupení sleduje překvapivé množství lidí, zazní samozřejmě zásadní hity z desky Soft & Stronger, nezbytná „Reiter Mania“ a loučí se (jak jinak) písní „Metal Will Never Die“. Vystoupení provází házení nafukovacích balónků do publika a podobné taškařice. Přesto, že považuji již zmíněnou fošnu Soft & Stronger za geniální, jsem vystoupením trochu zklamán - čekal jsem asi větší nasazení (i když teď zjišťuji, že ke skoro všem nedělním kapelám mám podobné výhrady, takže to je možná nějaká moje chybka nebo únava).

Vracíme se do našeho stanu na jídlo a na chviličku si ještě leháme a čerpáme nové síly (i tekutiny, samozřejmě), ke hlavnímu pódiu se vracíme až na thrashovou legendu Anthrax, která drtí svůj thrash už pěkně dlouho... Pódiu vévodí obrovská plachta Anthrax a sledovat zkušené muzikanty při hraní je opravdu radost. Na závěr svého setu hrají legendární “Bring The Noise”. Poté hrají Sick Of It All – opět americká HC házečka, kteří hrají na tomto festivalu pravidelně a pak (opět američtí) industrialisté Ministry. Ti mají dva bubeníky (ve skutečnosti Ministry = zpěvák Al Jourgensen a basák Peter Barker, zbytek jsou studiový a tour muzikanti), Al (sedí a zpívá) v jakési podivné konstrukci, zazní mimo jiné “Thieves”, “Psalm 69”, “NWO”, anti-bushovská “Stigmata” a “Supernaut” (cover od Black Sabath) – ten si vystřihne i kytarista Anthrax Scott Ian. Celkově musím vystoupení pochválit, zdálo se mi možná trošku pomalejší...

Po trošku delší přípravě nastupuje legenda legend, wish no. 1 tohoto festivalu - slejá, slejá, SLEJÁ. Co dodat k této přes hodinu trvající vražedné šou? Obrovské nasazení, nespoutaná energie. Přestože nejsem velký fanoušek Slayer (některé, hlavně starší desky ale můžu), odcházím spokojen. Celkově mě vystoupení až tak nedostalo, ale to přisuzuji spíše mé únavě…

Poté hrají na béčku gotici Moonspel, dostane se spíše na novější tvorbu, dojde ale i na starší kousky (např. “Mephisto”, jestli se nepletu, ale na hojně vzývanou „Alma Mater“ nedojde...) Po nich nastupuje další doomová špička - My Dying Bride, kteří mají, k mému překvapení, klávesačku. Ta je trochu v pozadí - jak na pódiu, tak i zvukově. Jinak se jedná o vynikající vystoupení, které mi ale připadá syrovější a kytarovější než na deskách. Musím pochválit Aarona, jehož geniální střídání různých vokálních poloh (death, black, doom) přidává teskné hudbě další rozměr... Na následující Opeth už nemám sílu, bohužel, třeba někdy příště...

Závěrem lze pouze zkonstatovat, že se jednalo sice o výbornou akci, ale ne naprosto bez chyb – první velký problém je obrovské množství lidí. Druhým problémem je hrací doba – až na výjimky hrají kapely 40 minut, což je (na taková jména) zatraceně málo. A taky vydržet od jedné odpoledne do pěti do rána je docela náročné – mě se to vlastně nepovedlo ani jednou... Díky tomu o spoustu kapel přicházím...

Die Apokalyptische Reiter

hudba/img/dsc04141.jpg
hudba/img/dsc04143.jpg
hudba/img/dsc04144.jpg

Anthrax

hudba/img/dsc04145.jpg
hudba/img/dsc04146.jpg
hudba/img/dsc04147.jpg
hudba/img/dsc04148.jpg
hudba/img/dsc04149.jpg

Sick Of It All

hudba/img/dsc04151.jpg
hudba/img/dsc04155.jpg
hudba/img/dsc04156.jpg

Ministry

hudba/img/dsc04161.jpg
hudba/img/dsc04165.jpg
hudba/img/dsc04167.jpg
hudba/img/dsc04168.jpg
hudba/img/dsc04169.jpg

Slayer

hudba/img/dsc04181.jpg
hudba/img/dsc04184.jpg
hudba/img/dsc04191.jpg

Moonspell

hudba/img/dsc04194.jpg
hudba/img/dsc04195.jpg
hudba/img/dsc04202.jpg

My Dying Bride

hudba/img/dsc04204.jpg
hudba/img/dsc04212.jpg
hudba/img/dsc04216.jpg
hudba/img/dsc04224.jpg
hudba/img/dsc04225.jpg
hudba/img/dsc04226.jpg
hudba/img/dsc04229.jpg
hudba/img/dsc04231.jpg

26.08.2008
wff sixfeetunder soulfly sepultura cavalera amonamarth entombed madball clawfinger typeonegative samael thinkaboutmutation slayer apokalyptischenreiter anthrax sickofitall ministry moonspell mydyingbride festivaly_stare
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.