Vargsriket - Satanic Execution Commando Vargsriket
Vargsriket je rakouská kapela, hrající nenávistný blackmetal. Nedávno hráli v Brně a protože jsem se nějak přimotal do šatny a dal jsem se s nimi do řeči, tak jsem dostal CD k recenzi. A teď se mu podíváme na zoubek. Na obalu vidíme válečný Zeppelin, ruiny, říšské kříže, nápisy švabachem. Kapela nicméně tvrdí, že ji politika (natož náboženství) VŮBEC nezajímají a obrázky z první světové války používají jenom proto, že jako jediné korespondují s jejich hudbou.
Po vložení CD do přehrávače jsem byl lehce šokován – 13 skladeb během necelé půlhodinky? To je na black metal poněkud divné. (Naštěstí?) se ukázalo, že deska obsahuje mluvená intro, outro a mezihry mezi všemi songy – takže ve skutečnosti se dostaneme na 6 válů za cca 25 minut. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, zda mluvené mezihry (podbarvené industriálními ruchy, zvuky bitvy, praskáním ohňů, vytím vlků, zvukem motorů) nějak souvisí s texty písní, či zda se dokonce nejedná o koncepční album. Asi ne. Texty se mi nikde nepovedlo najít, ale témata jsou jasné - válka, zlo, satanismus, antikřesťanství...
Vargsriket hrají rychlý, krutý black, žádné klávesy, nebo dívčí vokály. První "Luciferian" je rozjezd jak má být – rychlá, nekompromisní blacková sypačka se zajimavými rify. Dočkáme se i zvolnění, vyhrávek, nejedná se o žádnou jednotvárnou věc. V podobném duchu se nesou i ostatní kompozice, následnou "Vargsriket" bych označil za vrchol alba. Opět sypačka, která ve střední části přejde do středního tempa se svěží kytarou a basou, aby ke konci opět zrychlila. Nicméně celkově kapela během desky lehce zpomaluje, jsou slyšet střední tempa a je slyšet, že kapela mezi své vzory řadí kromě Marduk, Darkthrone i thrashové veličiny typu Slayer a Kreator (starší tvorbu, samozřejmě). Nejedná se o žádné kopírování, pouze lehkou inspiraci. Nicméně mám pocit, že rychlejší pasáže kapele sluší více. Zpěv (resp. skřehot) se mi zdá poněkud utopený, možná to byl ale záměr, bicí mají občas podivný zvuk. Každopádně bych zvuk v podstatě pochválil.
Díky své stopáži deska rozhodně nenudí a dokáže zaujmout. Přesto, že se nejedná o bůhvíjak originální nebo přelomové dílko, fanouškům nekompromisního blacku určitě bude stát za poslech.