Death – Live in L.A. (Death & Raw)
Jedna z prvních kapel, které začaly hrát americký death metal, a jeho technickou variantu dovedla k dokonalosti - to je Death. Ale Death, to je především Chuck Schuldiner, hlavní skladatelská osobnost kapely a kytarový mág. Bohužel Chuck zemřel v prosinci (2001) na leukémii, takže kapitola Death se navždy uzavřela. Záznam z turné "Sound Of Perseverance 1998", konkrétně z 5.12.1998 z WHISKY A GO-GO, Los Angeles, vyšel na CD, VHS, a DVD, za účelem sehnat peníze na Chuckovu léčbu. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že to je základní problém tohoto DVD - obsahuje pouze záznam z koncertu, neobohacený žádnými videoklipy, rozhovory, raritami, bonusy (kromě animovaného loga Nuclear Blastu a ozvučeného menu). Dnes už je standard vydávat nadupaná DVD, plná bonusů (např. My Dying Bride, Cradle Of Filth). Obraz na DVD je v TV normě (4:3), zvuk je stereo. Prostě není moc důvodů, proč si koupit DVD místo VHS, a to je, při možnostech DVD, určitě škoda.
Koncert začíná intrem, pódium je zahaleno tmou, kterou občas prosvítí reflektory. Ty se posléze rozsvítí a začíná "The Philosopher". Kamera poměrně pravidelně střídá záběry na detaily jednotlivých hráčů (nejvíc prostoru je věnováno samozřejmě Chuckovi, nejméně bubeníkovi), takže můžeme sledovat hru každého hráče do nejmenších detailů. Detaily jsou střídány se záběry na celé pódium, i na diváky relativně malého klubu. Přestože Death jsou hlavně Chuck, kapela rozhodně na živo nepůsobí dojmem doprovodné kapely – jde o plnohodnotné vystoupení se vším všudy.
Kapela (na rozdíl od diváků) působí relativně staticky (tím ale nemyslím bez pohybu), čemuž se u tohoto stylu nemůžeme moc divit. Na typické metalové "vrtule" taky občas dojde (basák). Je poměrně zajímavé sledovat "boje" mezi ochrankou a fanouškama. Hned druhá "Spirit Crusher" sklidí zasloužený ohlas – ale nemá cenu vyjmenovávat a chválit jednotlivé songy. Slyšíme spoustu technických pasáží, vyhrávek, sól i rychlejších částí. Vystoupení postupně graduje, ze začátku jsme se nemohl zbavit jakéhosi pocitu "chladu". Pro mě osobně nastává první vrchol těsně za půlkou - "Zombie Ritual" a "Suicide Machine" - starší věci, ne tak technické, ale pokud bych měl kapele Death vůbec něco vytknout, tak je to občas přílišná "přetechnizovanost" - takže uvedené skladby jsou vítaným zpestřením. Druhým vrcholem je nepochybně závěr - "Symbolic" a "Pull The Plug" - každopádně druhá půlka se mi líbí mnohem více než první. Ale každý fanda Death si najde svoje oblíbené songy a každému bude něco chybět... Jednoho až zamrzí, že u toho nemohl být (a už nikdy nebude moci), takže buďme vděční za tenhle záznam...
Záznam má výborný zvuk, decentní světla a dobrý střih – vždy vidíte to zajímavé. Kostru vystoupení tvoří především songy z alb "Individual Though Patterns", "Symbolic" a "The Sound Of Perseverance", ale dojde i na starší věci, např. "Zombie Ritual" z debutu "Scream Bloody Gore".